Začala jsem šíleně brečet, bylo mi hrozně. Já jedničkářka, co je zklamaná kvůli každé trojce, někdy i dvojce?! A nedostala se? To přece musí být chyba! Učila jsem se každý den, jak divá. Ale asi to nepomáhalo. Přijímačky byly těžké a účastníků bylo hodně, většina z nich byly talentovanější na učení než já. No a vám přijde fér, že z 267 dětí berou JEN 60? To je hodně málo.
Tato škola je velmi oblíbená a hlásí se na ní spoustu dětí. Moje kamarádky odejdou na gympl a já zůstanu na základce. Uvidíme se maximálně jednou za měsíc a prohodíme spolu tak tři slova. Protože budou chodit na jinou, mnohem lepší a úžasnější školu, na kterou jsem vlastně chtěla nejvíc já. Jenže nedostala se. Tento den se snažím to přežít, ale asi si budu muset zvyknout. Buďto půjdu ze sedmé třídy (ale na jiné gymnázium) nebo z deváté a můžu jít na tuto školu, na kterou jsem dělala přijímačky. Z té školy jsem byla nadšená, líbilo se mi tam. O povídání od kamarádek co tam chodí už delší dobu slýchám, jak je to tam úžasné. Lidi se k tobě chovají jinak, s nikým se tam nemažou, je to tam jako škola a ne banda pár tupců, kteří tě pořád otravují. Po těch všech povídání jsem byla nadšená a těšila se, až tam budu chodit. Ale vůbec jsem nepomyslela na to, že bych se tam nedostala. A ještě vůbec ne na to, že bych nechodila do té školy a nechodila tam s mými kamarádkami.
Také jste nedali přijímačky? Svět se nezhroutí. Ze začátku vám to bude až moc líto, ale uvidíte, zvyknete si. Od života bohužel nemůžeme očekávat všechno, co opravdu chceme. Jestli jste se nedostali, nejste sami. Můžete mi napsat a ráda to s vámi proberu, bude nám oběma lépe.
