Samolepky na knihách

S tímhle musí souhlasit snad každý knihomol a sběratel. Představte si, že jdete do knihkupectví pro knížku, na kterou se strašně těšíte. Ještě lépe pokud má nádhernou obálku, kterou byste si mohli vystavit v knihovničce. Přijdete k pultu a tam na vás čeká ona knížka, která má obálku zakrytou samolepkou „tik tok senzace“ nebo „new your times bestseller“ nebo je na ní samolepka se slevou, která buď nejde sundat, nebo po ní zůstane lepkavý flek, na který se do pěti minut nachytají prach a žmolky. A ještě horší je pokud „samolepka“ je vytištěná a není už vůbec žádná šance, že byste se jí mohli zbavit.

Nadávky v knihách

Osobně jsem člověk, co nadávky skoro nepoužívá a když už, tak jen velmi zřídkakdy. Tohle se sice neděje tak často, ale občas v knihách narazím na nějaká sprostá slova, která mě hned praští do očí a vytrhnou z děje. Nemám s nimi problém v mluveném slově, nicméně do knih to podle mě nepatří, hlavně co se těch silnějších nadávek týče.

Otočené názvy knižních sérií / změna nakladatelství / nové logo

Knihy

Tohle je věc, která mě jako milovníka a sběratele knih celkem dost trápí. Jako příklad uvedu jednu ze sérií, které sbírám od prvního vydání – Alea, dívka moře od nakladatelství Fragment, kterého se to týká nejvíce. První 4 díly mají knížky na hřbetě nápis doleva a od pátého dílu, kdy si nakladatelství Fragment vytvořilo nové logo, ho mají směrem doprava. Nejenže ty knihy nejdou postavit vedle sebe, protože je to do očí bijící, ale pokaždé, když to vidím, mám chuť si vyrvat vlasy.

S nakladatelstvím CooBoo mám zase ten problém, že u série Krutý princ mají na každé knize jméno autorky uvedené jako Holly Blacková, ale na posledním díle je Holly Black. Je to sice drobnost a někomu by se to mohlo zdát jako hloupost, ale pokud investujete do knih, které nejsou zrovna levná záležitost, tak chcete, aby ty knihy nějak vypadaly, a chcete mít dobrý pocit z pohledu na svou knihovnu a ne, že bude každá kniha z jedné série vypadat jinak.

Upřímně už se bojím toho, kdy mi vyjdou poslední díly k sériím, které mám doma a které ještě nejsou ukončené – jak budou vypadat a na jakou stranu bude otočený nápis posledního dílu...

Překlady asijských jmen

Jelikož moje srdce tíhne k asijské literatuře, všimla jsem si, že v českých knihách jsou často asijská jména překládána doslovně, tak, jak se vyslovují. Přitom jsem si nevšimla, že by se třeba Charlie psalo jako Čarlie nebo Jude jako Džude, takže mi moc hlava nebere, proč se to tak dělá u asijských jmen, která zvládne přečíst kdokoliv, kdo aspoň trochu umí anglicky. Tady dávám příklad z knihy Dívka, kterou spolklo moře – český překlad a anglický originál. Vážně je Shim Cheong tak těžké přečíst?

Dívka, kterou spolklo moře

Sociální média / bookstagram / spolupráce

Tohle je trochu ošemetné téma, ale i tak bych ho tu chtěla zmínit, a to jsou knižní blogeři / bookstagrameři, kteří dělají recenze na knihy ve spolupráci s nějakým nakladatelstvím. Řekněme, že to oni jsou důvodem, proč si radši poslechnu nebo přečtu recenzi od zahraničních recenzentů než od těch českých. Tím, že knihu dostali ve spolupráci s nějakým nakladatelstvím, jí ve většině případů dají dobré hodnocení, a to i v případě, že ta kniha vůbec dobrá není.

Vím, že by tady někdo mohl argumentovat tím, že každý má jiný vkus a to, že se mi kniha nelíbila, neznamená, že nebyla dobrá. A já souhlasím, ale také si stojím za svým, protože jsem sama hodněkrát naletěla. Je mi jasné, že mají tak trochu povinnost tu knihu vychválit, jinak by jim už nikdo žádnou neposlal, ale lidi, kteří si tu knížku pak na jejich doporučení koupí a zjistí, že není ani z poloviny taková, jak ji popisovali, zapláčou.

Taky mi vadí, když pak svoji recenzi zkopírují i s hashtagy. Děkuji za zaslání knihy #spolupráce s.... #knižníblogeri a dají ji třeba na Databázi knih, kde jsou hashtagy úplně k ničemu. To jsou pak recenze, které přeskakuji a nečtu je, protože jsou třeba jediné kladné, zatímco ostatní knihu hodnotí špatně.

A jak to máte vy, souhlasíte se mnou, nebo jste naopak proti?