Diskuse k Alíkovině

« Přejít na článek

Nejdřív šikanovali mě, pak jsem začala já

Nový příspěvek do diskuse:

Přispívat mohou jen přihlášení uživatelé.

Pokud máš účet, , pokud ne, můžeš se zaregistrovat.

Příspěvek z 20. února 2015 v 6:37.
Kacili v něm napsala:

Přesně, držím pěsti :)

Příspěvek z 20. února 2015 v 6:24.
Kacili v něm napsala:

Kacili

Já myslím, že přiznání je první krok. Díky, potvrdila jsi mi, že všechno ošklivé lidského chovaní vychází prostě z vlastních bolů, vlastní ublíženosti, slabosti, nesmířenosti, nevyhraněnosti, atd. Zkrátka šikanátor má ve skutečnosti mnohem víc problémů než obět a takhle hnusně svoji slabost ventiluje. Nic víc v tom není. Tím samozřejmě šikanu neomlouvám, naopak tvrdě ji odsuzuju. To, co jsi provedla si sebou poneseš a já doufám, že namísto vyhýbání se Anně, jednou najdeš odvahu a půjdeš se omluvit, protože tvoje upřímná omluva jí může stejně otevřít oči tak, jako pomohla omluva kluka co šikanovat Tebe. :) Držím pěsti :)

Příspěvek z 19. února 2015 ve 12:56.
zdenkazdenka v něm napsala:

Ahoj, je mi 35, jsem ráda, že tu diskutují třeba i dospělí. V našem věku se už na to díváme jinak, snažím se šikanovaným pomoct. Je hrozné, že se to vlastně pořád děje a dnešní teenageři navíc trpí i kyberšikanou. Svoje špatné zážitky z dětství jsem se opravdu snažila vytěsnit a moc si na to nepamatuju. Moji dceru vedu k tomu, aby se zastávala, povahu na to má. Šikana mi určitě zkrouhla sebevědomi, táhne se to se mnou. Ale čím jsem starší, tím se ot lehce zlepšuje. zdenka.

Příspěvek z 19. února 2015 ve 12:40.
zdenkazdenka v něm napsala:

Mohla jsi se k tomu postavit čelem

Ahoj, už je mi přes třicet, v Tvém věku jsem byla taky šikanovaná, téměř jako "Anna". Měla jsem zlatý zub, nemožné oblečení, mastné vlasy, bez kamarádek. Myslím si, že po omluvě Tvého spolužáka jsi mohla udělat to samé a pomoct Anně vylízat se z těch vašich s..ček. Někdy člověk holt musí proti ostatním, život nás učí. Mě se tenkrát taky nikdo nezastal, musela jsem si tím protrpět a až ve 20ti jsem se z toho jakš takš dostala. Na vysoké už člověk řeší jiné věci. Dnes jsem pohledná mladá žena, mám malou dcerku která má ovšem jiný typ povahy, než já. Vypadá zatím, že se neztratí. Ale možná jednou další děti budou podobné zakřiknuté povahy jak já.
Nyní v práci řešíme problém šikany, suverénní kolegyně zvyklá se do jemných typů navážet si řeší své komplexy. Je vulgární, se vším je hotová. Je ještě ve zkušební době, tak doufám, že poletí. Bohužel roznesla lži o jiné kolegyni, která je teď z toho špatná.
PS příště to zkus lépe. zdenka.

Příspěvek z 16. února 2015 ve 21:11.
HonzaP222 v něm napsal:

Ahoj, celý jsem to přečetl a myslim, že je úžasný, jak to dokážeš brát. Myslím, že jsi silná. Lidi co šikanují jsou ve skutečnosti chudáci. Nenech se nikým stáhnout dolů.

Příspěvek z 16. února 2015 ve 20:59.
HonzaP222 v něm napsal:

HonzaP222@post.cz

Příspěvek z 15. února 2015 v 18:47.
belakova v něm napsala:

Jsi trapná

Ty jsi opravdu nána a nezachráníš to ani tím, že to tady napíšeš. Ubožačko. Sama jsi to zažila a nebylo ti trapné to pak někomu dělat 55

Příspěvek z 13. února 2015 v 19:49.
Titulu-12 v něm napsala:

Si hodna21

Příspěvek z 11. února 2015 ve 13:44.
E1234 v něm napsala:

to nebylo hezky

To vůbec nebylo hezké. I když jsi to přiznala5

Příspěvek z 10. února 2015 ve 22:21.
MakiVaikiki v něm napsala:

taky to znam 4

Nevim co a jak a z jakeho duvodu se ted tak vse zlepsilo. Urcite za to muze to, ze ta holka si uvedomila co spatneho udelala a ten kluk ze prestal bbyt zly i se zbytkem tridy. A take netusim jestli mi v tom pomohla ta pani psycholozka. Ted uz s ni tridu neresim, ale resim s ni treba to ze se nenecham vyfotit a kolem zrcadla prochazim s hruzou. Lidi z me minule tridy vzdy o me tvrdili tri veci : hloupa, oskliva a nudna. Dodnes s tim mam problemy, protoze mam problem se na sebeb koukout a neslyset vsechny tyveci, co mi rekli jak jsem oskliva. Ale posledni dobou je to lepsi. To, ze uplne hloupa nejsem to uz taky vim, protoze jsem v te nejlesi skupine ze ctyr. A nudna asi taky nebudu, protoze ted mam hodne kamaradu.

Zivot by ke me uz od mych deviti let, kdy jsem prisla o tatu dost tvrdy, ale vypada to, ze ted i ta dobra chvile meho zivota prichazi a ja si ji budu vazit a uzivat jak jen budu moct.

Vsem co si necim treba i sebe mensim prosli bych rada rekla toto: ti lidi, kteri jsou na vas zli to delaj , protoze jsou si nejisti sami sebou a to , ze ponizi nekoho jineho prida sebevedomi jim, a nebo to nekdo delal drive jim a onise ted msti na spatnem miste. Dnes, kdybych mela moznost vratit to a jit na policii slo bych tam, protoze oni si to zaslouzili, ale jsem rada ze tuto moznost nemam. Ja jim to odpustila a trest, ktery je ted postihne bude uvnitr jejich hlavy naseptavat jim kazd den to, ze nekomu ublizili. Nejaky zapis v nejakem trestnem rejstriku je oprati tomu nic. Doufam, ze si to uvedomi a, ze je to bude trapit, ale ne naporad. Ja po svych zkusenostech vim ze byt hodny a odpoustet je to nejlepsi co v nas muzze byt.

Dekuju vsem, kteri si mou dlohou zpravu precetli az do konce a nebo treba sand i jenom zacatek

PS. Omluvte me za me gramaticke chyby, ale uz ted jsem zase v slzach kdyz na to vsechno vzpominam

Příspěvek z 10. února 2015 ve 22:12.
MakiVaikiki v něm napsala:

taky to znam 3

Moje schopnosti anglictiny, ktere jsem si sama ziskala na drive zminene strance, mi velice pomohly na nove skole, protoze kdyz se rozhodovalo do ktere skupiny pujdu dali mi test z anglickeho jazyka ja ho napsala bez chyby, i kdy gramatiku jsem vysvetlit neumela protoze tu jsem se chatovanim nenaucila, ale cit jsem si pro anglicky jakyk vyvinula. Preradili me do te nejlepsi skupin ze ctyr, byla jsem na sebe tak hrda , ze jsem po trech letech co jsem byla nula zvladla neco takoveho. v tu chvili jsem se citila jako kralovna sveta., bylo to krasne. Nejvetsim prekvapenim ale bylo kdyz jsem byla ve tride a zjistila jsem , ze oni toho umi anglicky vic jen z normalni vyuky nez ja z rokuy a pul neustaleho chatovani s lidma v anglictine. Do dneska jim nestacim, ale snazim se a zlepsuji se a jsem vazne rada , ze co jsem dokazala. Jsem na sebe hrda.

Na zacatku letosniho roku (kvarty - devate tridy z.s.) se to vsechno zase zacalo poradne zhorsovat. Lidi ve tride me nemeli radi a meli na me hodne narazet a nadavek. Jednou myslim ze nekdy v listopadu se spoluzak sebral a zacal mi vyhazovat z penalu tuzky a poastelky.To byla posledni kapka. Vsechno se to zacalo opakovat - stejne jako na minue skole. Vybehla jsem ven ze skoly a z parku pobliz skoly schovana za keri jsem zavolala uplakana a cela rozsypana domu mame. ta mi okamzite domluvila schuzk u s vynikajici psycholozkou. Dodnes k ni dochazim protoze mi tolik pomohla a stale i pomaha.

Nemohla jsem to vystat tu postupne vytvarejici se paraleru mezi mou skolou minulou a soucasnou. Kam jsem sla, tam jenom sikana. Ano, vysypany penal to je toho, ale vlastne to je uz docela dost i kdyz se nezda - je to treti stupen sikany ze sesti. asi jsem i trpela Stockholmskym syndromem lehce, protoze do skoly jsem se vzdytesila jiz od prvni tridy az do ted. Nevim proc jsem mela rada ty lidi, kteri mi tolik ublizovali.

Na novy rok se najednou vse obratilo. Byl kluk a holka v nove tride, kteri me sikanovali nejvice. Ta holka se najednou ne me zacala chovat strasne hezky, ja ji neverila protoze jsem si pamatovala jak to bylo s tamtim spoluzak, ktery delal jako ze me ma rad a nakonec me nechal vysmechu cele tridy. Dnes je tahle hoka jednou z mych nejlepsich kamaradek a kdyz neco tak se me i zastava. Kdyz jsem se ji ptala , proc tak najednou me zacala mit rada rekla Üvedomila jsem si jak fajn a hodna jsi a ze ja ti vlaste delam jenom problemy."strasne dlouho jsem ji neverila, ale dnes jsem rada z, ze4 jsem ji nakonec uverila. ten kluk, ktery byl na me take hodne zly uz prestal, minuly tyden jsme zrovna spolu cekali v jednom obchonim centru spolu na trening (on fotbalu ja tancovani) a trosku si i povidali.

Příspěvek z 10. února 2015 ve 21:54.
MakiVaikiki v něm napsala:

taky to znam 2

, protoze jsem vedela, ze za kazde kecnuti bude pro me tvrdytrest.

Po mesici co jsem lezela doma mi bylo dovoleno dochazet dp skoly na 3 az 4 hodiny denne. Sedela jsem ve stvrte lavici uprostred a tudiz jsem moc dobre slysela vsechny poznamky, ktere letely mym smere z pate a seste rady, kde sedeli vsichni lidi, kteri byli in a zaroveni vinici meho dozivotniho poraneni na tele a na dusi. Nejhorsi bylo ze jsem se s ti nakrcnikem nemohla ani otocit a rict jim at mi to reknou znov a do oci, ale oni by mi to stejne rekli i do oci jaka jsem nula. Aleaby toho nebylo malabyla tu i kybersikana. Kluk, ktery se mi libil pres dva roky (nejpresnejsi strelec toho osudneho mice) mi najednou zacal psat, jak jsem vlastne v pohode, a jak me trida bere spatne. Ja mu verila a milovala jsem ho oto vic za to, ze byl nekdop, kdo mi rozumel a naslouchal. Kdyz uz to trvalo mesic uz mi to bylo podezrekle dlouhe, ale krasne. Posledni zprava mezi nama je fotka me privazane lepici paskou mezi dve lavice. jeste do ted si pamatuju jak hnusne chutnala, kdyz jsem ji mela pres pusu a snazila se ji prekousnout, abych si privolala pomoc. cela trida tan stala a smala se mi, jak se nemuzu dostat pryc bez nuzek. V posledni chvili pribehla kamaradka a vystrihala me ven. Bolelo to jako na vlasech tak i vsude na chlupcich na rukou a castecne i nohou a brise se zady, kdyz mi strhavala zbytky te lepici pasky. Tohle jsem nikdy nikde nerekla a tu fotku neukazala, protoze jsem vedela , ze za tohle by byl opravdu tvrdy trest pro me z jejich strany.

Byl vikend pred 1. dubnem a ja se posledni hodinou zacala loucit s myma dvema jedinyma kamaradkama. lidi si toho zacali vsimat a shlukli se kolem nas, ptali se co se deje. Ja rekla "Jdu na jinou skolu. 1. Uz tu nebudu.''jejich odpoved na to byla "skoda, ze t je jen april, kdyby to byla pravda byli bychom vazne radi."to me take hodne zranilo. Po mem urazu trvalo jen mesic , co jsem lezela doma, dva tydny kdy jsem pomalu zase zacala chodit bez toho , ze by se mi porad tocila hlava a padala, a dva tydny nez jsme s jinou skolou vyjednali muj prestup.

Prestoupila jsem a vsechno bylo ok, skolu jsem nezvladala , protoze byla stokrat tezsi (take osmilete gymnazium) nez ta predesla. Hrozilo mi propadnuti ze tri predmetu, nakonec jsem na konci minuleho roku mela jenom jednu ctyrku, protoze jsem sedela do tri do rana a tvrde se ucila, abych mohla v sest rano vstat a jed do skoly a v osm se nechat prezkouset. Tak skoncil minuly rok - terci, a ja smazala muj profil na celosvetove strance, kam lidi (prevazne nestastne holky ve svych teen letech). Stravila jsem tam pres rok a pul chatovanim s lidma po celkem svete anglicky. Vsichni tam byli depresovani stejne jako ja, ale po mem prestupu uz jsem mela par kamaradu a nezustaval mi cas na moje internetove kamarady, jako predtim , kdy jsem se jim venovala nekolik hodin denne. dodnes tam obcas prece jen zajdu a napisu jim, protoze vim cim jdou a co si trpi.

Příspěvek z 10. února 2015 ve 21:43.
MakiVaikiki v něm napsala:

taky to znam

Prvniho dubna to bude rok od te doby co jsem musela zmenit skolu z duvodu sikany. po pate tride jsem sla na osmilete gymnazium, ne zas tak tezke prochazela jsem jenom s trojkou z cestiny bez nejak usilovneho uceni. ale jaky byl ten duvod toho, ze jsem odesla ze zakladni skoly? bylo to protoze na zakladni skole jsem byla sikanovana tvrde a fyzicky, ale tam se to tak nebralo protoze si to delali vsichni navzajem mezi sebou.

Presla jsem na osmilete gymnazium kde mi mama vzdycky slibovala, ze tam budou hodnejsi a chytrejsi lide, protoze na zakladni skole jsem byla premiantkou tridy opet bez vetsiho usilovani. Byla jsem v polovine tudia tretiho rocniku osmileteho gymnazia (8. trida zakladni skoly), kdy mi bylo natolik ublizeno na zdravi, ze jsem musela odejit.
v prime to bylo tak, ze jsem zezacatku byla oblibena, protoze jsem se hodne bavila s kluky (na zakladni skole jsme ve tride byli 11 kluku a 6 hlek vcetne me a ja jednoduse spolecnost kluku mam radsi nez holek). ale to se po chvili zmenilo, vzdycky jsem byla jina - hodnejsi. Kdyz mi bylo devet muj tata zemrel v letecke havarii, kdyz jsem se po ctrnacti dnech vratila do skoly deti mi reky, "ze by nejradsi ty svoje fotry taky zabili, nez chodit do skoly."tohle se na me vyrazne odrazilo a viom to do sdneska. Ja byla vzdy hodna a po teto zivotni zkusenosti jeste vic a to se mi vymstilo. Deti toho v sekunde zacaly vyuzivat a byly na me zle. ne jenom "ty jsi blba a nemas tady co delat, tady maji byt jenom chytri."ale spoustu jinych abhorsich narazek. na zacatku tercie to uz bylo i takove, ze jsem se nedivila, kdyz jsem sla po chodbe a najednou mi priletela treba i nejaka ta facka. Kdyz jsem zasla za tridni rekla mi ze nic jako ublizovani druhym v jeji tride neni. Ona se kluku naivne zeptala a oni rekli, ze mi nic nedelaji, coz vlastne znamenalo, ze to bylo cele muj vymysl. to ze jsem mela neustale zlomena pravitka, nedechovane sesity, a rozitou tasku byla ale i prace holek.

Behem tercie se to az tak stupnovalo , ze kdyz sme jednou meli spojenytelovik s kluky (v tu chv ili nas bylo 32 ve tride a tridni, take nase telocvikarka, nemela jakoukoliv sanci to ohlidat) jsem dostala volejbalovym micem nekolik necekanych ran zezadu do hlavy.
mela jsem dva mesice nakrcnik a celou dobu jsem musela brat 1500 mg imalgin denne a prestosi pamatuju ty bolesti ve kterych jsem byla. Ano moc si toho z te doby nepamatuju protoze 1500 mg ibalginu denne pusobi skoro jako permanentni zdrogovani, ale ta bolest je tu obcas i ted. v nemocnici mi rekli, ze pri autohavarii mam velice vysokou pravdepodobnost, ze umru, protoze moje svaly na klukru jsou narusene natolik ze uz se to nikdy nespravi. Mela jsem predepsano mnoho rehabilitaci a kazda byla bolestnejsi nez ta predesla. Mela jsem moznost nahlasit ty tri kluky kteri mi to udelali na policii jako ublizeni na zdravi a nechat jim to napsat do trestneho rejstriku, ale ja to neudelala, ja nechtela a vsichni mi rikali at to udelam. Ale ja to neudelala

Příspěvek z 10. února 2015 ve 13:14.
FillanTroop v něm napsal:

Paměť

Ahoj. Je mi 34 let a ve škole jsem byl šikanovaný. Pak jsem trochu vyrostl, zmohutněl a naopak bránil ostatní. Něco Ti povím. Problém šikany je v tom, že šikanovaný si to nese s sebou celý život, ale většina těch, co šikanují na to zapomene dřív než skončí první prázdniny po škole. Tys měla štěstí, že se TI agresor omluvil. Mě nikdy nikdo a dodnes si pamatuji detaily. Je to asi Neotáčej se k tomu zády, vidím, že to chceš vymazat všechno z hlavy, ale jednou Tě to bude mrzet ještě víc než dnes. A zvlášť, až budeš jednou mít vlastní rodinu.

Příspěvek z 9. února 2015 ve 20:59.
Kozesinka v něm napsala:

...

A kdy se ty půjdeš Aničce omluvit, hrdinko?

Příspěvek z 9. února 2015 v 16:36.
Chihiro12 v něm napsala:

Děkuju25 Zažila jsem těchto zážitků víc, ale jedině tenhle bych mohla zhodnotit jako pokus o šikanu s dobrým koncem 26 pár lidí z jiných tříd se kvůli tomu přesunulo na jinou školu, protože to ta naše škola neuměla řešit 13

Příspěvek z 9. února 2015 ve 14:28.
lužabička04 v něm napsala:

no šikana to asi je ale takového lehčího formátu

Příspěvek z 9. února 2015 ve 14:27.
lužabička04 v něm napsala:

šikana

Jsi hodná že jsi přiznala že jsi někoho šikanovala velká úcta já bych to nikdy nepřiznala
a doufám, že už šikanovat nikdy nebudeš.Já taky vím jak to je nepříjemné.27
Díky za to že se našel někdo, kdo přizná,že šikanoval a že se za to stidí.

Příspěvek z 9. února 2015 ve 13:40.
Janulinka204 v něm napsala:

Mylsím,že by z toho byl pěkný článek. Zkus to! Ostatní by to mohlo zajímat:-)

Příspěvek z 9. února 2015 ve 13:35.
Janulinka204 v něm napsala:

Šikana

Nejčastěji se obětí šikany stávají právě ti obézní nebo ti tiší,protože se v podstatě nemůžou moc bránit. Já šikanu ještě nikdy nezažila,ale hloupé urážky slíchává jedna moje kamarádka pořád, Je hodně tichá,proto si vybrali právě ji. Jsou to pouze slovní urážky kluků od nás ze třídy,ale teď jí začaly i jen tak honit v šatnách a brát jí oblečení.27 Naštěstí jí ho pak vždycky vrátí,ale ona je z otoh docela nešťastná. Myslíte že je to šikana???14

Příspěvek z 8. února 2015 v 19:26.
Ada30 v něm napsal:

Šikana

Jseš statečná že si umíš přiznat to co se stalo. Je hodně lidí co si to neumí vůbec přiznat. Já jsem taky šikanu zažil na vlastní oči. Jako svědek. Viděl jsem jak šikanují jednoho kluka. posmívali se mu např.špekoun,tlusťoch atd. Chápu že to je strašné pro tu oběť ať už to je šikana psychická nebo fyzická.

Příspěvek z 8. února 2015 v 19:16.
5ppppp v něm napsal:

?!!!

já bych rozhodně neřešila vzhled jiných. myslela bych si o tom svoje ale rozhodně NEŠIKANOVALA!!!je mi divné že si to zvládla když jsi přitom něco podobného prožila údajně už před tím. Rozhodně si nemyslím že vzhled je na 1. místě. sice mám dobrou hubenou postavu ale tohle bych tu neprobírala. mám kamarádku která váží v 12 letech a 155 cm asi 90 kg a taky jí nic neříkám, dokonce ji mám za kamarádku. nikdo ve třídě si z ní neutahuje, jen z vedlejších a o nich si myslíme svoje.

Příspěvek z 8. února 2015 ve 14:06.
a_u v něm napsala:

Smutné

Myslím, že kdybys Ty sama nebyla obětí, tak by Tě šikanovat někoho v životě nenapadlo...Je to smutné, že se tohle děje...

Příspěvek z 8. února 2015 ve 4:16.
Jellybeans v něm napsala:

Já taky

Byla jsem ve 3. Obětí psychycké šikany, trochu i fyzické. Bylo to dost tvrdý, všichni se mi smáli, na každém rohu na mě někdo čekal aby se mi mohl pošklebovat a po případě mi uštědřit třeba pohlavek. Pokračovalo to až do 5. Třídy. Potom na gymplu už to bylo lepší, ale stále jsem neměla žádné přátele. Pak se role převrátily a já s dalšíma 5ti holkama jsme si začaly utahovat z jedné holky, která byla učitelčin miláček. Došlo to až tam, že jsme jí trochu nadávaly na Facebooku a postupně se přidala celá třída. Ta holka pak odešla na jinou školu a já se jí za to následně omluvila a teď se spolu docela kamarádíme:)

Příspěvek z 7. února 2015 v 18:47.
Chihiro12 v něm napsala:

Taky jsem to zažila

Ale ne jako oběť. Ani že bych nikomu ubližovala. Byli jsme celkem malá třída, bylo nás asi tak 15, všichni se jsme se měli docela rádi a nikdo nikomu neubližoval, jen párkrát někomu dali nějakou přezdívku ale jinak že by někoho šikanovali tak to vážně ne. Ve třetí k nám ale nastoupil dost zvláštní kluk. Při hodinách si zpíval, nebo vykřikoval nějaká slova (nebyli k tématu toho co jsme se učili), při přestávce běhal po chodbě nebo po třídě, když jsme ho pozdravili tak vůbec nereagoval a jenom se díval do země. Všichni se mu začali posmívat, nadávat mu, nebo ho třeba někdo vzal a začal s ním mlátit o tabuli. Ten kluk si ale vůbec nestěžoval učitelce ani nikomu a nijak nás nevnímal. Několikrát se stalo že si někdo přehazoval s jeho penálem, schoval mu boty, vyhodil mu učení do koše atp. Někdy ostatní vzali svačiny, sešity atd. shodily ho na zem a začali ho s tím otravovat, házeli to na něj apod. Nikdo ho pořádně neznal a ani nevěděl jaký je, protože to nikoho nezajímalo. Navíc mu vůbec nešel tělocvik, což byl další důvod k posměchu...(Už nevím co jsem chtěla říct 15)
Ale já jsem se toho nějak neúčastnila, prostě mi ho bylo líto ale ani jsem se ho nějak nezastávala to ne ale neposmívala jsem se mu. Pak měl jednou oslavu narozenin a protože nikdo z jeho rodiny nevěděl že se mu posmívají tak udělali pozvánky a on to dal celé třídě, ti se mu začali hnedka posmívat jakože fuj tam nepůjdou. Mamka mě ale donutila a šla jsem tam sama, takže oni už věděli že tam půjdu sama. Zjistila jsem že je chytrej a díky němu jsem přišla na anime. Byl docela divný ale co. Jeho máma byla moc hodná a řekla mi ať někdy zase přijdu, nijak mi to nevadilo ale dozvěděla se to má kámoška a ta mě hned začala pomlouvat že s ním chodím a tak podobně, ale mezitím jsem k nim hodně chodila a ten kluk se mě při školních výletech atd. držel za ruku, učitelka říkala že mu nemám odmítat protože s toho je nervózní když nemá svůj režim...ale posmívali se mi... Když jsem jednou šla k nim domů už jen ze chtěla máma tak mi jeho mamka vysvětlila že za to nemůže jak se chová, že to je jeho nemoc, strašně jednoduše to vysvětlila. Ve škole k nám přišli takový lidi a ty nám to vysvětlili a všichni ho pochopili a začali to respektovat že má postižení a nemůže za to. A prostě má takové rituály že se mě nebo mé kamarádky musí chytnout za ruku, vždycky se chce takhle chytnout. Ale vím jaké to je 21

předchozí 1 další