Ano, tak to také bylo. Ale ve třetí třídě se naše přátelství začalo ztrácet.

Po jarních prázdninách jsem přišla do školy a ony dvě byly vymóděné jako na módní přehlídku. Já jsem je pozdravila a usmála se. Jindy mě radostně přivítají a ptají se, jaké jsem měla prázdniny. Ale teď si mě jen změřily od hlavy k patě a potom mi do očí řekly, že nemám vůbec styl oblékání. Měla jsem na sobě černé rifle a třpytivé tričko. Potom odešly a já jsem se jen dívala do země.

Co se to stalo? Tak jsem Julii napsala e-mail, proč jsou na mě tak zlé. A ona mi odepsala, co je mi do jejich věcí. To už mi skutečně bylo do breku. 

Naštěstí to slyšela moje mamka a přišla za mnou do pokoje. Já jsem jí to všechno řekla a ona prohlásila, ať se tím netrápím a že mám přeci ještě jiné a lepší kamarády. Měla pravdu, ale já se trápila dál.

Jednou jsme s Julíí a Dianou šly ze školy a viděly jsme starou paní, které spadl nákup z tašky a špatně se ohýbala. Julie a Diana se začaly chechtat a jediné, co jsem slyšela, bylo: „ Vždyť ona už si neumí ani sebrat věci!“ Já jsem té paní pomohla a Diana s Julií se na mě tak divně dívaly.

Paní mi poděkovala a řekla, že jsem hodné děvče a nejsem jedna z těch dětí, co se jí vysmívají. V té chvíli jsem se obrátila na Dianu s Julií a nechápavě se na ně podívala. Oni jen obrátily čelo a šly si dál. Slyšela jsem, jak si něco šeptají. Jak mohou být tak zlé? Vždyť té paní všechno spadlo na chodník vedle silnice a ony se jí ještě smějí.

Kde jsou ty časy, kdy jsme pomáhaly staré paní na zahradě sbírat jablka, kdy jsme skákaly přes švihadlo kolem dokola, kdy jsme byly ještě ty malé hodné holčičky.

Sebrala jsem se a šla za Julií a Dianou. Do očí jsem jim řekla, proč jsou tak hrozné a co se vlastně stalo a oni jen uraženě prohlásily, že všechno, co bylo, je už za námi a teď je to jinak. Tak jsem jim dala košem.

Asi o dva týdny později jsem si našla jinou kamarádku, Lucii. Je to ta nejlepší kamarádka pod sluncem a navzájem si pomáháme, důvěřujeme si a jsme nejlepší kamarádky. Já však cítím, že mi Julie s Dianou závidí. Nemyslím to, že mám třeba nové šaty nebo boty, ale na to, že mám tak skvělou kamarádku s kterou si rozumíme a mám ještě trochu dobrého v srdci.

Protože kamarádství není o tom, jak se kdo obléká, kolik kamarádovi kupuje žvýkaček a podobně. Přátelství se zakládá na důvěře. Dnes je spoustu lidí, kteří tyto věci nechápou a patří mezi ně i Julie s Dianou.

 Snažte se pomáhat druhým a hlavně ke svým přátelům nebuďte takoví, jako Julie a Diana ke mně.