Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Nejlepší potkan

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Mazlíčci
    Příběh mého potkana Texiho je možná podobný statisícům jiných. Texi se však od ostatních potkanů lišil. Byl můj.

    V květnu 2014 jsem šla s taťkou do Zverimexu, kde jsme kupovali morčatům seno. Šla jsem se podívat ke zvířatům a hned jsem začala přemlouvat tátu ke koupi mého životního snu - potkana. Moc jsem toho o nich tehdy nevěděla, ale potkana jsem chtěla už dřív. Během dvou dnů jsem rodiče přemluvila.

    O pár dnů později jsem si vybrala vysněného potkana Rikiho a Texi byl vybrán náhodně. Byl mi celkem fuk, ale velice jsem se mýlila, když jsem si říkala, že ho asi nikdy nebudu milovat tak jako Rikiho. Po týdnu Riki zemřel. Do pořízení nového kamaráda uběhly asi tři týdny, které se staly základem pro náš vztah. Během té doby totiž bydlel Texi ve staré kleci po morčatech, s větší roztečí mříží. Takže Texi poletoval po celém pokoji a já si s ním hrála. Dodnes se směji při vzpomínce, jak jsem ho hledala a on byl přitom na stole, spinkal a já ho hladila. A jak jsem ho nosila na rameni.

    Čas šel dál. Texi dostal mrtvici. Chodil od té doby s hlavou nakřivo a hůře šplhal, ale jinak byl určitě šťastný. Pak ale přišla další. Tentokrát to vypadalo bledě. Nechtěl nic jíst. Dostával každou hodinu ze stříkačky vodu s B-komplexem a ovesnou kaši s léky. Měla jsem ho na klíně, na utěrce. Byl jako hadrový panák, úplně horký. Uzdravil se.

    Nedávno jsem si všimla, že hubne. Šli jsme k veterináři, jestli nemá přerostlé zuby. Neměl. Tak jsme šli domů. S Texim to šlo od desíti k pěti. Přestal žrát. Strašně špatně se mu dýchalo a srdce mu hrozně bouchalo, jako o život.

    Ten poslední večer, 2.11.2015, měl horečku. Vzdal se, nejedl už nic. Bylo mu moc špatně. A tak jsem se rozhodla pro poslední injekci. Zezačátku jsem byla strašně smutná, chtěla jsem ho zpět, celé dny jsem probrečela. Hodně mi pomohlo, že jsme koupili dalšího potkánka. Pomohl mi tolik na Texiho nemyslet.

    Kdo řekne: „Je to jen zvíře,“ nikdy to nezažil. Říkám si, že ostatní potkani mají velkou kliku, když nikdy nebyli u veterináře. Teď už na něj myslím s úsměvem místo se slzami. Vzpomínám na chytrého mrštného potkana, který si rád hrál s papírovou harmonikou a odnášel si do úkrytu hrášek.

    Navždy bude v mém srdci.

    Autorka: (11 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (3)

    Příspěvek z 16. února 2016 ve 13:56.
    konemy v něm napsala:

    Reakce na Golda2004:

    Tak jestli ho budeš moct mít, kup si dva, ať nejsou smutní. Dva kluky nebo dvě holky.

    Příspěvek z 15. února 2016 ve 20:56.
    Golda2004 v něm napsala:

    Dojemné

    Taky si přeji potkana , dělala jsem o něm prezentaci.

    Příspěvek z 13. února 2016 v 9:54.
    Botanicula v něm napsala:

    krasne

    Moc krásný článek,vždy jsem si přála zvířátko protoze doma jsem casto sama.