Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Nejmodernější české hrady

    vydáno  •  Věda a technika · Historie
    Poslední hrady ve smyslu vojenských pevností se na našem území stavěly kupodivu vlastně nedávno. V období, kdy se v sousedním Německu ujal vlády nacistický diktátor Adolf Hitler, začala Československá republika v roce 1935 stavět na severní hranici pás superpevností (na tehdejší dobu). Základními stavebninami byly beton a ocel.

    Pěchotní srub, řez, schéma, © Jiří Macoun

    Hlavním bojovým úkolem pevnostního pásma bylo zabránit překvapivému vpádu německé armády na naše území. Čára obrany se skládala z řetězu železobetonových bunkrů takzvaných pěchotních srubů. Každý srub byl vyzbrojen několika těžkými kulomety a mnoho z nich i jedním nebo dvěma protitankovými kanóny.

    Nejslabším místem každého opevnění byla a je střílna. Pro zničení i sebemocnějšího bunkru není nutné obřími bombami nebo těžkým dělostřelectvem rozdrtit stěny objektu. Mnohem výhodnější je zasáhnout třeba i střelou z malého kanónu přímo zbraně ve střílně a tím pevnost zneškodnit. 

    Fotogalerie

    Aby němečtí vojáci nemohli z velké dálky ostřelovat střílny našich pevností, byly hlavní zbraně pěchotních srubů namířeny do boku k sousední pevnosti vpravo i vlevo. Tím se vytvářela takzvaná palebná přehrada. Každý nepřátelský voják nebo i tank by se mezi pevnostmi dostal do křížové palby.

     Navíc od jedné pevnosti ke druhé se táhly překážky z ostnatého drátu na ocelových kolících proti pěšákům. V rovině a všude tam, kde byl povrch bojiště sjízdný pro tanky, byly postaveny protitankové překážky z ocelových ježků (český vynález) nebo do betonu zasazených železných sloupů z traverz.

    Nejnápadnějším prvkem každé pevnosti jsou ocelolitinové zvony čnící nad střechu objektu. Přestože vypadají velmi bojovně, byly předurčeny k pozorování okolí. Vždy jen z jedné střílny zvonu bylo možné střílet lehkým kulometem a nic víc. Zvon byl ale velmi ohrožený palbou nepřítele. Vojáka uvnitř proto chránilo pancéřování silné až 350 milimetrů. Bylo stejně tlusté jako u největších bitevních lodí té doby.

     Osádku každého srubu tvořilo 10 až 40 mužů. Zásobeni byli potravinami a vodou na 14 dní. V ložničce stály až tři postele nad sebou. Svítilo si svíčkami, protože elektrický proud se směl agregátem vyrábět jen za boje. Také splachovací záchod bylo povoleno používat jen za války. V míru sloužila k hygieně dřevená latrína (kadibudka) postavená někde kousek od bunkru. V pevnostech byla nepříjemná zima i v létě a navíc mokro.

    Celé snažení ubránit Československo před Německem ale vyznělo naprázdno. Velká Británie, Francie, Itálie a Německo přiměly na konci září v roce 1938 vydat části území Československé republiky Německu, Polsku a Maďarsku. Od této neblahé události právě uběhlo 75 let.

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!