Název: Bitva u Thermopyl
Kdy: 480 př. n. l.
Kdo proti komu: Perská říše vs. Řecké městské státy
Poměr sil: 200.000 vs. 7.000 (cca 28:1)
Výsledek: Vítězství Perské říše
Král Leonidas bere své nejlepší muže a vydává se k horkým branám. K nim se přidávají Thespie a Fókaia a drobné armády dalších států. V Řecku mezi těmito městskými státy bují nevraživost a konkurence. Nicméně společný nepřítel je donutí jednat. Na jednání, mobilizaci a přesun jednotek však potřebuje Řecko čas. Ten má získat právě Leonidas, čím déle Peršany zdrží, tím větší vojsko se Řecku podaří seskupit.
Leonidas chytře pro svůj boj vybírá zúžený kaňon horké brány. Úžinou se totiž k bránícím se Sparťanům dostane jen omezený počet Peršanů. Perský král Xerxes 3 dny váhá s útokem. Nakonec přece jen útočí, rychlá taktika úderu a ústupu Řeků však v řadách Peršanů tvoří dokonalou čistku, nepomůže ani druhý den nasazení tzv. nesmrtelné armády. Jak moc smrtelná je, se Xerxes mohl přesvědčit až moc zblízka. Ani třetí den se nepodařilo Peršanům prorazit řecké šiky (vedené především Sparťanskými hoplíty). Podle legendy dojde ke zradě Efialta z Málid a Peršany převede přes „tajnou kozí stezku“. Peršané tak mohou Řekům vpadnout do zad.
Umírají skoro všichni Sparťané a společně s nimi ztráty činí kolem 4 000 lidských životů. Na druhé straně je to však ještě děsivější, umírá zde až 20 000 bojovníků. I když byla cesta na Atény volná, obrana Thermopyl znamenala důležitou morální vzpruhu pro Řeky. O rok později – tedy 479 př. n. l. definitivně Řecko poráží Peršany v bitvě u Platají, kde proti zbytku Peršanů (asi 60 000) stojí pouze 30 000 Řeků. Řekové tehdy ztratí pouze necelých 1 400 mužů.
Na motivy bitvy byl nakreslen komiks, který byl zfilmován – 300: Bitva u Thermopyl, plný historických hloupostí.
Král Leonidas, © Iva Žánová
Název: Druhé obléhání Vídně
Kdy: mezi 14. červencem a 12. zářím roku 1683
Kdo proti komu: Osmanská říše vs. Svatá říše římská
Poměr sil: 300 000 vs. 15 000 (cca 20:1)
Výsledek: Vítězství Vídně
Nad Vídní, která je jedním z center tehdejší Evropy, se stahují mračna. Tvz. „Zlaté jablko“ je v ohrožení. Před ní se totiž zakopala gigantická armáda Osmanské říše. Kara Mustafa moc dobře ví, že jediná možnost, jak se dostat na Vatikán a jednou provždy zničit nevěřící, je právě přes Vídeň. Islám musí vyhrát nad křesťanstvím. Při jeho síle by to neměl být problém. Vídeň volá o pomoc. Karel V. Lotrinský dokáže sebrat asi 42 000 vojáků. To je žalostně málo a Karel to moc dobře ví.
Jediná možnost je uprosit v té době již staršího a nemocného Jana III. Sobieského o pomoc. Ví moc dobře, že tento válečník je velmi zdatný. Po jistých strkanicích okolo politiky Jan poskytne celkem 37 000 vojáků, z toho 20 000 tvoří nejobávanější jednotka Polské armády… okřídlená jízda husarů. 79 000 hlav vyráží tedy konečně na pomoc Vídni. Ta je mezitím v plamenech. Osmané prokopávají tunely pod opevnění a pomocí explozí narušují základy zdí. Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic (ano, byl to Čech) podkopává tunely a nechává v nich bubny s hrachem, vibrace kopajících Osmanů rozezní membránu bubnu i hrách, a tak ví odkud se nepřátelé blíží. Spousta bitev o Vídeň se tak odehrává kdesi v podzemí.
Pomoc přijíždí za pět minut dvanáct. Dojde k několika střetům, kde rozhodující práci odvedou polští husaři. Jedná se o největší útok kavalerie v dějinách. V čele jízdy sedí Sobieski a jeho devítiletý syn. Osmané přicházejí v boji o 45 000 mužů a jsou nuceni se stáhnout do Uher (dnešní Maďarsko). Postupem času ale přijdou i o tyto državy. Kara Mustafa zklamal, a tak je popraven uškrcením vlastními vojáky.
Bitva u Vídně, © Pauwel Casteels
Název: Bitva o Širojamu
Kdy: 24. září 1877
Kdo proti komu: Japonská císařská armáda vs. Samurajové ze Sacumy
Poměr sil: 30 000 pušek, děl a kulometů vs. 500 mečů, luků a šípů (cca 60:1)
Výsledek: Vítězství císařské armády (překvapivě)
Saigó Takamori se nechce vzdát starých zaběhlých řádů. Samurajové byli přece vždy respektovaní jedinci v Japonsku. Císař však je jiného názoru. Je moderní doba, kde je potřeba novodobá armáda a ne nějací sedláci s mečem. Bitva je nevyhnutelná. Takamori moc dobře ví, že tohle nejde vyhrát, jenže smrt v boji je pro samuraje pořád čestnější než se vzdát. První útok se pro císařskou gardu nevyvíjí moc dobře. Vojáci nejsou na rozdíl od samurajů moc dobří v boji zblízka. Nicméně rychle to pochopí, stáhnou se a z dálky kosí jednoho samuraje za druhým puškami, děli a Gatlingy (ručními rotačními kulomety – novinkou v té době).
Nejstarší samurajové si oblíknou své sváteční brnění a s jízdou vyrazí vůkol gattlingům. Smrt si je najde velmi rychle. Pár samurajů se stihlo stáhnout se zraněným Takamorim do lesů. Nicméně byli rychle odhaleni a pozatýkání. Takamori stihl ještě spáchat sepuku – rituální sebevraždu, která byla srovnávána s čestnou smrtí v boji. Výsledek bitvy znamenal totální konec samurajů v Japonsku. Omilostnění se Sigó dostalo roku 1889 a dodnes existují sochy na jeho počest.
Na motivy této bitvy byl natočen film: Poslední samuraj – nicméně je plný historických nepřesností. Brnění pro tyto filmy vyráběli Češi.
Opevnění Japonské císařské armády vedoucí kolem Širojamy. Fotografie z roku 1877., © Ancient images of the Bakumatsu and Meiji period
Název: Bitva o Rorke's Drift
Kdy: 22. – 23. ledna 1879
Kdo proti komu: Zulské království vs. Britské království
Poměr sil: 4000 vs. 152, z toho většina zraněných (26:1)
Výsledek: Vítězství Britů
Zulové mají plné zuby nadvlády Britů, jejich vykořisťování a podrobování. Proto se jim postaví v bitvě u Isandlwany, kde jim uštědří drtivou porážku. Vojenská kořist byla veliká. Pušky, cennosti apod. Nicméně ne na každého se dostalo. Muži prince Dabulamanziho to berou jako velikou křivdu. Navíc si skoro nezabojovali. Svoji pozornost proto obrací k hospicu (něco jako polní nemocnice) u Rokerova brodu (Rorke's Drift). Měl to být velmi snadný úkol.
Tuto misijní stanici hájila jen hrstka mužů, k tomu někteří zde leželi zranění z předešlé bitvy. Útok byl děsivý. Zulům se podařilo dostat přes provizorní barikády až do interiérů hospicu. Nicméně se Britům podařilo je palbou zahnat na ústup. Druhý den to Zulové zkusili znovu. Tentokrát Britové byli ještě lépe připraveni a díky tomu obešli nesmyslné předpisy o zacházení se střelivem, uštědřili Zulum drtivé ztráty. Zulové se museli stáhnout. I když tuto bitvu Britové vyhráli, bylo to vítězství Pyrrhovo. Celkový kolaps vedl k postupnému upuštění o kolonizaci jižní Afriky. Nutno taky dodat, že Zulové měli většinou pouze kopí a primitivní štíty.
Bitva o Rorke's Drift, © Alphonse de Neuville
Název: Bitva u Wizny (někdy také Polské Thermopyly)
Kdy: od 7. do 10. září 1939
Kdo proti komu: Německo vs. Polsko
Poměr sil: 42 000 vs. 700 (60:1)
Výsledek: Vítězství Německé říše
Wizna je důležitým opěrným bodem pro obranu Varšavy a tím celého Polska. Němci to moc dobře vědí a stahují sem své jednotky. Nejprve shazují letáky, aby se Poláci vzdali. Ti jsou však připraveni bránit svoji zemi do posledního dechu. Začíná masivní bombardování a dělostřelba. Němci tlačí v klasických kleštích. Poláci jsou postupně nuceni stáhnout se do posledních dvou bunkrů.
Rozkaz stáhnout se do Varšavy přichází až příliš pozdě, dochází munice a proti tankům už dávno není co použít. Polský velitel Raginis nakonec velí složit zbraně, sám ale raději páchá sebevraždu. Odpor Poláků trval tři dny a Němci ztratili 900 mužů, 10 tanků a dokonce 1 letadlo. Na druhé straně umírá 660 Poláků. Pouze 40 tuto krvavou bitvu přežilo a byli zajati.
Nástěna malba k poctě padlých u Wizny, © Suwalki
.
