Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Nejsem chudák!

    vydáno  •  Volný čas doma · Volný čas venku · Zlatý oříšek · Handicap
    Zdravím všechny čtenáře Alíka. Chtěla bych reagovat na článek o mně a hlavně na vaše příspěvky k článku Nevidím, neslyším, ale cítím. Jsem Lenka Sagulová, je mi 12 let a jsem neslyšící. Od narození.

    Takhle vypadá z blízka cena pro vítěze soutěže., © Alík

    Když se s takovou vadou narodíte, vaši rodiče i sourozenci neslyší, tak vám to prostě nepřijde divný, natož abyste se cítili jako chudák. Jo, někdy je to nepříjemný a štve mě to, ale tohle se léčit nedá a tak s tím člověk musí žít. A žít se s tím dá docela dobře, to mi věřte.

    Mateřština? Znakovka!
    Před lety to měli neslyšící dost těžký, třeba moje máma si nemohla vybrat školu jakou bude studovat, musela být zavřená na internátě a se svojí mámou se skoro nedomluvila. Dneska už je to jinak. A hlavně neslyšící žijou stejně kvalitní život jako vy.

    Chodíme do kina (filmy s titulkama nám hodně pomáhají), sportujeme, koukáme na telku a randíme s klukama. Jako vy. A nevěřili byste, jak dobře se dá pokecat s kámoškama ve znakový řeči. Tenhle jazyk je stejně bohatý, jako vaše mluvená čeština! V něčem možná i bohatší. Vyjadřujeme se celým tělem.

    Pryč jsou doby, kdy se neslyšící styděli na veřejnosti „ukazovat“. Tak s tímhle teda já problém vůbec nemám! Problém je získat kamarády mezi vámi slyšícími a to mně tedy fakt mrzí.

    Ale co se dá dělat, když bez sluchu se dá dost těžko naučit mluvit tak, aby nám bylo dobře rozumět. I čeština psaná je pro nás velký problém, protože je to vlastně cizí jazyk. Můj mateřský jazyk je znakovka. A tak i s tímto článkem mi musela pomoci teta, která je slyšící.

    Dokážeme být úspěšní!
    Třeba jeden Australan vyhrál olympiádu v plavání. A taky neslyšel. Je to tak trochu můj vzor. Taky závodně plavu a chodím do oddílu normálních zdravých dětí. Žádná izolace!

    Ze začátku to bylo těžký, neměla jsem tam kamarády a trenérovi jsem moc nerozuměla. Tak se mnou chodila babička a tlumočila mi. Teď už nemusí, v oddíle jsem si zvykla a přece nejsem malá! Akorát závody. To jsou nervy!

    Neslyším výstřel ze startovací pistole a tak musím stát na startovacím bloku s hlavou vykroucenou do strany a koukat na trenéra, jak mi mávne. Ztrácím tak vteřinu, ale i tak občas dokážu vyhrát! Až se dostanu na olympiádu neslyšících (a to bych moc chtěla), tam už mě bude čekat světelné startovací zařízení ve vodě a to mi určitě dost pomůže…

    Něco mít ale nemůžu
    Hrozně bych se chtěla stát zpěvačkou, ale to samozřejmě bez sluchu nejde a tak jsem se aspoň stala herečkou. V roce 2004 jsem hrála ve filmu Duše jako kaviár. Teď chystáme další pokračování. A už třetí divadelní sezónu hraju v Činoherním klubu v Praze ve hře Pan polštář. Ze začátku to bylo dost náročný.

    Trochu jsem se styděla a taky jsem byla v úplně novým prostředí. Ale teď už je to v pohodě. Hraju němou holčičku v druhé půlce představení a děsně mě to baví. Všichni v divadle jsou na mě moc hodní a dokonce hledají další hry, ve kterých bych si mohla zahrát.

    Je to hrozný?
    Asi si všichni myslíte, jak je to hrozný neslyšet hudbu, neposlouchat rádio, nepokecat si po telefonu a tak. No někdy jo. Ale posílám si s kamarádama sms, chatuju po internetu a ve znakovce si taky pokecám. Horší je to na úřadě nebo u doktora, tam už potřebujeme pomoc a hlavně trpělivost. Ale když máte jako já kolem sebe spoustu hodných lidí, tak to jde!

    Ahoj Lenka
    Autor:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!