Alíkovina

Nejúžasnější učitelka

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Ti na pohled nejnepříjemnější a zlí lidé nemusí být vždy doopravdy takoví. Jiný může být spolužák, lidé na ulici i v tvém okolí, ale i učitelka. Mně se takový příběh stal. A teď lituji, že je to pryč.

Vítězkou soutěže Zlatý Ámos o nejoblíbenějšího učitele roku se stala chemikářka Ivanka Hájková z Prostějova (28. března 2014)., © MAFRA

Jsem normální holka, co chodila na normální základku. Jenže po čase se něco zvrtlo a to mi změnilo život. Teď je mi dvanáct let a ta událost už je navždy za mnou. Jsem za to ráda? Myslíte? Odpověď zní: Ne, ráda nejsem a ráda bych to vrátila zpět. 

Jak už tomu bývá, nepatřila moje třída zrovna mezi ty nejhodnější. Neříkám, že jsme všichni byli stejní lumpové, ale u nás těch lumpů bylo nějak moc. Do první třídy jsme dostali hodnou a zábavnou učitelku. Měla nás moc ráda a my jí také. Jenže jsme se nechvalně proslavili už v první třídě. Paní učitelka nás kárala, ale jen tak, na oko. Připadalo nám to zábavné. Prostě nám nedošlo, že se nás tak trochu snaží zachránit před zkázou. Do druhé třídy nám zůstala ta milá paní učitelka.

Ale také začali přicházet do rozvrhu i další učitelé a my si o nich mohli udělat jistý obrázek. A pak tam byla jedna zlá a nepříjemná učitelka, co nám chodila vynadat, když jsme moc zlobili. S partou jsme se často schovávali pod lavice, nesnášeli jsme jí. Na konci ročníku jsme s hrůzou zjistili, že téhle paní učitelce právě přešla třída na druhý stupeň a nastoupí k nám, místo milé učitelky, jako třídní. 

Do třetí třídy jsme nastupovali všichni sevření strachem a hrůzou. Strnule jsme poslouchali její úvodní řeč a mně slovo za slovem docházelo, jak je vtipná, milá a zábavná. A hlavně, má nás ráda. A najednou to ve mně cvaklo. Pochopila jsem to. Budu jí mít ráda. Líbí se mi. A každým dnem se mi líbila víc a víc.

Měli jsme jí na dost předmětů. Proto i ostatním, více zabedněným spolužákům začínala docházet veselá a lehká pravda. Na konci roku jsme si jí už zamilovali. Jezdila s námi na výlety, exkurze, procházky... Důvěřovali jsme jí a ona nám. Ve čtvrté třídě jsme pořád měli tuhle paní učitelku. A na konci roku, když jsme mysleli, že s námi bude i příští rok, jsme se dozvěděli, že se vymění za jinou učitelku, kterou nikdo na škole neměl rád. Byla ošklivá, zlá, křičela a neměla ráda děti. 

A teď se stala divná věc, za kterou jsem moc vděčná a vím, že mám fajn mamku. Sbírali jsme podpisy. Všech rodičů. Kromě dvou podepsali všichni, že chtějí, abychom měli pořád stejnou paní učitelku.

Hurá! Pátý ročník mi ubíhal neuvěřitelně rychle. Bohužel. A jak to bývá, jako jedna z nejchytřejších, jsem šla na gympl. Takže slzavé údolí na konci roku a konec. Drtivý konec.

Na gymnáziu jsou také prima profesoři, ale nerozumíme si. Prostě jen učení. Paní učitelko, já vás chci zpátky!

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (1)

Příspěvek z 2. dubna 2015 v 9:35.
Titulu-12 v něm napsala:

Jj

Ted mam úplně stejnou věc