Alíkovina

Nelahodný pelyněk - 37. kapitola

vydáno  •  Knihy
Nelahodný nenápadný pelyněk hořce chutná, avšak ta hořkost nakonec přinese úlevu. "Dneska bude hrozný den," sýčkovala Tereza, když vycházeli z pavilónu. "Přinejmenším bude lejt," přidal se v sejčkování Nik. Nebe bylo opravdu zatažené, mraky se téměř dotýkaly střechy zámku.

Pelyněk pravý - Pelyněk má zelené ochmýřené listy., © Profimedia.cz

Marině nešlo do hlavy poselství karty, kterou našla ráno na polštáři. Karta Ochrana a bezpečí ji ujišťovala, že je pod ochranou, v bezpečí, že má zapomenout na strach, že má konat a vše se v dobré obrátí. Jenže právě TO se Marině zdálo podezřelé: Jaký strach? Čeho se mám bát? A co špatné se v dobré obrátí?

Zatímco ostatní brebentili, Marina mlčela. Mlčela vlastně už od probuzení. Neměla prostě náladu na klevetění, a také nechtěla, aby si ostatní utahovali z jejího jazyka. Jakmile by otevřela pusu, viděli by tu vidličku namísto jazyka.

V šatně se loudala. Médea na ni trpělivě čekala a sledovala, jak si Marina popleteně vybírá ze skříňky sešity a učebnice. Tyhle jo a tyhle ne. Co je vlastně za den? Středa? Tak obráceně, tyhle ne a tyhle jo... strkala Marina nos do rozvrhu nalepeného na dvířkách skříňky.
"Ahoj, Médeo," ozval se náhle chlapecký hlas v chodbičce mezi skříňkami.
Marina s náručí plnou učebnic vykulila oči, zatímco Médea nahodila úsměv kokety.
Lapit Lukáše z tercie se Médea snaží už tři týdny. Když konečně získala jeho číslo a napsala mu, neodpovídal...

Že pytlíček lásky nepomáhá Marině, to Marinu ani nepřekvapilo. Ale že by nepomáhal Médee?
Nakonec jí pomohl a mně ne, pomyslela si Marina s hořkostí a pytlíček mrskla do skříňky. Přistál dole v rohu a Marina za ním skříňku rázně zamkla.
Světlana celou tu dobu čekala u vchodu do šatny.

Jenže co kdyby třeba... Marina se zamyslela a skříňku znovu odemkla a pytlíček si zase nacpala do kapsy. Potom se Světlanou rázovala chodbou a zklamaně tiskla rty.
Co je to za pytlíček lásky, když účinkuje jen někomu? Možná že v něm mám špatné složení přísad...
Marina házela smutné pohledy na obrazy i květiny podél stěn dlouhých chodeb zámku. Ještě poslední zatáčka a dorazí do učebny. Teď zaslechla Médein smích a smích toho kluka. Asi stojí před třídou...
"Marino," chtěla ji zachytit Světlana. Ale už to nestihla a přesně na rohu Marina plnou parou vletěla do Arthose.

"Ježkovy zraky, Marino, ty jsi jako rozjeté Pendolino," smál se Arthos, který i přes svou výšku a sílu při srážce s malou vílou zakolísal.
Marina stála otřesená a měla slzy na krajíčku.
"Marinko," ozvalo se v dáli za ní. Máma!
"Panebože, nestalo se ti nic?"
Marina zavrtěla hlavou a Aine jí podala plechovou zdobenou krabici od lázeňských oplatek: "Dneska budete mít mimořádné zasedání parlamentu, tak ti nesu svačinu. Máš tam loupáčky, namazala jsem ti je máslem. Babička říkala, že je tak máš nejraději," říkala vlídně a pohladila Marinu po tváři.
Marinu ovládl zvláštní pocit, ale hlasivky měla jako zamrzlé a její poděkování mohla slyšet opravdu jen vílí královna.

Marina s Vildou se vrátili z parlamentu pět minut před koncem velké přestávky. Vilda už ve dveřích volal: "Meganovina, meganovina..."
"Jaká?" sesypali se na něj.
"Máme měsíc na to, abychom vypracovali závěrečný protokol o našem soutěžním ekologickém projektu... Marina má ten protokol u sebe," vysvětloval a Marina vytáhla čtyřstránkový formulář.
"To je teda lejstro," vzdychla Tereza. "Kdo to vyplní?" ptala se a přitom hleděla na Marinu, protože ta je z nich v tomto pololetí největší pečlivka.
"Já to určitě zkazím," špitla Marina, aby nemusela moc otevírat ústa.
"Nezkazíš," řekla rázně Médea, "protože víš, co uděláme? Necháme si tohle lejstro ještě nepopsané mnohokrát nakopírovat a budeš psát, dokud se ti to nepovede bez chyb."
"Hele, lidi, tady mají být nějaké grafy v procentech, jak jsme v jednotlivých měsících zvládali projekt," zíral do lejstra Nik a pak se obrátil na Vildu a Buližníka, nejlepší matematiky třídy.
Vilda si popostrčil brýle: "Grafy neumím..."
"To jsme ještě nebrali," mračil se Buližník.
Když vtom Vilda vyskočil a vykřikl: "Mám to! Ty grafy nám udělá brácha!"
"Jo – tvůj brácha nám tak bude pomáhat, vždyť jsme pro jeho třídu konkurence," zapochybovala Kydippé.
"Ts. Bude," usmíval se Vilda. "Já mu totiž řeknu, že je to úkol na fyziku, že se Zichermann zase zbláznil. Dám bráchovi jen počty přihlášených škol a namísto měsíců k nim napíšu naše jména a řeknu mu, že jsme z osudí lovili magnetem rybičky a že máme vypočítat, v procentech a narýsovat do grafu, jak byl kdo z nás úspěšný." Vilda si spokojeně popostrčil brýle. "Přece vím, jak očůrat vlastního bratra."

"Hm, to sice víš, ale stejně skončíme první odzadu," rýpla si kysele Kydippé. "Sice se nám přihlásilo docela dost tříd a tříděj, jenže je to takový vobyč projekt, vobyč recyklace, nic speciálního, co by porotu upoutalo..."
"Byli jsme v televizi a já tam o tom mluvila pro celou republiku," ozvala se Marina.
"Jéé, ty už máš jazyk nágy? To je legrační!" rozesmála se škodolibá Kydippé.
"Není to legrační, ale suprové," zavrčela na Kydippé Tereza, jejíž otec je nága. "A Marina má pravdu, máme její vystoupení na DVD, tak ho přiložíme k tomu lejstru. Tady na konci je napsáno, že máme přiložit a vypsat přílohy. Videa, fotografie, vzorky atd."

Delfín

"Ale vy mě pořád nechápete," vztekala se Kydippé. "Speciální – to myslím něco jako třeba záchranu delfínů nebo velryb..."
"Hele děti, copak jsme Greenpeace?" vykulila oči Veronika.
Rozčepýřená Kydippé nabírala vzduch do plic, aby něco odsekla. Naštěstí zazvonilo a se zvoněním vcházela třídní.

Ztichli, usadili se a otevřeli si sešity na poznámky, aby profesorka mohla začít hodinu Nauky o elementárním světě.
"Až se dostanete do oktávy a metamorfujete se v tu elementární bytost, kterou opravdu jste, naučíte se i zneviditelňovat své tělo. Pak vás nepoučení lidé, kteří o elementárních bytostech nic neví, nedokážou zahlédnout. Ale ti poučení lidé ano. Ti si totiž všimnou drobných znamení vaší přítomnosti.

Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je velkou milovnicí ořechů a oříšků.

Pište si:

  1. Kudy půjdete, tráva a rostliny se budou jakoby samy ohýbat.
  2. Na cestě se za vámi zvedne vír prachu.
  3. I v bezvětří v místech, kudy budete kráčet, se budou chvět a ševelit listy stromů.
  4. Lom slunečních paprsků vás odhalí jako nevysvětlitelný záblesk.
  5. Pokud vstoupíte do vody, zčeříte ji a vytvoří se kruhy.
  6. Pokud projdete kolem člověka, naskočí mu i v horku husí kůže.
  7. Vaše přítomnost způsobí lidem záchvaty smíchu.
  8. Protože nám jinak plyne čas, i lidé v naší přítomnosti ztratí pojem o čase.
  9. Vaše hlasy lidé uslyší buď zřetelně nebo jako jemnou hudbu.
  10. I pouhá vaše nehnutá přítomnost způsobí jakési napnutí vzduchu, které vnímaví lidé pocítí. Také to – že je něco ve vzduchu, že tam nejsou sami.
  11. Vaše přítomnost přitáhne motýly, hmyz, ptáky a veverky a další zvířata.
  12. Květiny rychle rozkvetou.
  13. Když se lidí dotknete, buď je to zalechtá nebo budou mít pocit, že po nich leze hmyz. Pak se budou pořád ohánět a drbat.
  14. Jestli na někoho budete déle sledovat, ucítí váš pohled.
  15. V noci vás prozradí aura. Citliví lidé ji vidí, takže se před nimi ukryjete, jen když utečete."
Otakárek ovocný  patří mezi ohrožené druhy motýlů.

Usmála se profesorka a po očku sledovala Marinu, která si dělala úhledné zápisky a právě třpytivou fixou kroužkovala jednotlivá čísla.
Vilda se přihlásil: "Takže když dostanou všichni ve třídě záchvat smíchu..."
"Ano," přikývla profesorka pobaveně, "to pak do třídy vlezl nějaký neviditelný elementál, někdy i celá skupinka elementálů. Nejčastěji se tak baví elfové nebo fauni. A to pak se prostě všichni chechtají a neví čemu a chudák paní učitelka..."

Odpoledne bylo stejně nevlídně jako dopoledne. Oni však jen v tričkách seděli ve skleníku a pachtili se s výkresy osobních víl jednotlivých květin. Asi po hodině je přišla zkontrolovat profesorka Marigoldová.
"Správně, velmi správně studenti, zachycujete jemňounké barvy a linie, protože osobní víly květin nejsou žádné loutky, ale průsvitné věčně vibrující bytosti," chválila je, dokud nedošla k Vildovi. "Studente Sejkoro, co vy to máte za zvláštní osobitý styl?" vzala do ruky jeho výkres a zírala na okatou našpulenou a podmračenou vílu. "Je to sice zajímavé, ale neodpovídá to skutečnosti. Je mi líto, budete muset výkres předělat."
Když odešla, Vilda se mračil stejně jako jeho víla. "To je přece manga. Copak ona nečte komiksy?"

Vilda se stále mračil, lokty opřené o stehna, bradu v dlaních, když do skleníku nakoukla paní Kornélie.
"Jste tady? Já - že je tady takové ticho," vstoupila a v rukou držela berounské noviny. "Odskočila jsem si z bylinkářství, něco vám nesu, možná, že už o tom víte..." otevřela noviny na druhou stranu a všichni otevřeli pusu úžasem.

EKOLOGOVÉ Z RAFAELOVY PRIMY

četli velikým písmem a pod nadpisem byla celá polovina strany věnována jejich účinkování v televizi a jejich projektu.
"No jo, na tyhle otázky se mě ptal nějaký novinář po té soutěži v televizi," vzpomínala Médea a Kydippé zahučela: "Tak to jim to teda pěkně trvalo. Dva měsíce než článek uveřejnili. To jsme teda fakt důležitý!"
Šárka, která byla někdy stejně mlčenlivá jako Nik, nad Kydippé jen vzdychla.

Zatímco si ostatní četli horní článek, Vildovi padly zraky na ten dolní. Na fotce spatřil sebevědomého podnikatele a zarazil ho nadpis:

ZNOVU VZKŘÍSÍME UMÍRAJÍCÍ MÍSTO

Začetl se a pak začal zuřivě mávat rukama: "Počkejte, koukněte sem, tady se píše, že na Prosebnu je sice rezervace, ale že podle posledních průzkumů díky globálnímu oteplování tam všichni chránění živočichové vymírají, a že tenhle člověk vlastní řetězec skládek a Prosebno bude vyjmuto z rezervací a bude tam skládka. Prý je tam příroda v tak hrozném stavu a to místo má výbornou polohu a náklaďáky s odpadem nebudou muset projíždět žádnými městy a vesnicemi..."
"Ukaž, co je to za krávovinu," popadla Médea noviny a rychle začala předčítat.
Hrůzou jim vlasy vstávaly. 

Nechali výkresy a křídy ve skleníku a upalovali do školy.
"Možná už o tom paní Flóra ví," říkal Vilda, "ale co kdyby ne..."
Jenže paní Flóra nebyla v ředitelně ani ve škole.
"Vrátí se večer, jela na krajský úřad na schůzi ředitelů gymnázií."
Utíkali tedy do kabinetu za Aine.
Zamčeno.
A když ji Marina prozváněla, nebrala telefon.
Zkusili další profesory a asistenty. Nikde nikdo. Dokonce ani Arthose se Marina nedovolala a další telefonní čísla neměla.
"Je to jasný," prohlásil Buližník. "Kocour - teda kočka není doma a myši mají pré."
"Já bych to šel na Prosebno zdokumentovat a nafotit na mobily," navrhl Vilda.
"Můžem si vzít foťák z redakce," napadlo Marinu. A už dupali do redakce.
Tam u počítače seděla smutná Sandra, vzdychala a snažila se o článek. Jakmile uslyšela od primánů, co se děje, rozhodla se, že půjde s nimi.

Pohled do jarní krajiny.

Na Prosebno to není – co by kamenem dohodil a doskočil. Jde se tam pěknou chvilku. Les voněl jarem, z pupenů vykukovaly špičky lístků zelené jak hrášek.
"Nafotíme, co nejvíc fotek a pošleme je hned do novin, než se vrátí Flóra," plánovala Sandra. "Aby se už něco dělo. No, a ředitelka to pak jen tak nenechá. Skládka odpadu na posvátném místě..." kroutila hlavou.

Před Prosebnem se rozdělili do dvojic, aby na mobily a foťák nafotili co nejvíce různých míst. Marina šla s Médeou a Světlanou, Sandra se přidala k Šárce a Veronice, protože si všimla, že jak se vzdalují od školy, jsou obě čím dál vyděšenější.
"Týjo, vždyť je tady všechno v pořádku," nechápala Médea. "Co to v těch novinách plkali?"
"Je to ňáký divný," vraštila Marina čelo a fotila ostošet redakčním foťákem. "Světlano, neslyšíte něco?" zarazila se a natáčela špičaté uši.
Světlana přikývla a dala si ukazovák na rty.
Pomalu se šinuly dopředu, blížily se k louce, na které Aine tančila v kruzích Gaii, až spatřily čtyři muže. Tři nesli objemné vaky a soudek z umělé hmoty. Čtvrtý oblečený do pěkného saka jim přikazoval: "Jak jsem řekl, tato chemikálie... ehm... to je jedno, jak se jmenuje, je dokonalá. Po dešti, který se do setmění má spustit, se naše látka doslova rozplyne a žádná laboratoř nedokáže, že sem někdo něco nasypal. Stačí nepatrné množství. My to tady nepotřebujeme vyhubit ihned. Stačí jen všechno přiotrávit, aby to umíralo samo. Naši lidi na ochraně přírody a na ministerstvu nám už pak budou moct tohle místo přiklepnout."
Marina, Médea i Světlana lapaly po dechu: Tak takhle to je!

Marina odvážně zvedla fotoaparát a potichounku udělala dva snímky, pak popošla, a to neměla dělat. Muži se dostali do stínu, a když zmáčkla spoušť, z fotoaparátu vylétl silný blesk.
"Tam, rychle, musíme je chytit nebo nás zavřou!" rozkázal muž v saku.

Utíká Médea, utíká Marina i Světlana.
"Pomóóć!" křičí Marina a řítí se s foťákem lesem. Světlana se zneviditelnila a jednoho muže zastavuje. Marina šla do lesa metamorfovaná, ale Médee překážejí křídla. Teď již jeden z mužů Médeu dostihl, Světlana se na něj vrhá a pere se s ním. Za Marinou se řítí ti další dva.
"Odhoď ten foťák," řvou muži. Marina vbíhá na louku.
"Zahoď ho nebo střílím!"

Marina utíká, sotva popadá dech. Nedám ten foťák! Nesmí zničit Prosebno. Už budu na konci louky. Les je na dosah... Přece mě nezastřelí...
"Marinóóó, k zemi!" slyší náhle.
Mami? Marina se v běhu otáčí. Nevěří vlastním očím. Muž na ni míří revolverem a ze strany k nim neuvěřitelnou rychlostí běží máma.
"Mamííí, nééé!"
Třeskl výstřel.


Ještě vás čekají dvě poslední kapitoly a tím tenhle příběh skončí.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (5)

Příspěvek z 26. listopadu 2010 v 15:05.
Miaow v něm napsala:

Není konec

Nebojte, tohle není konec. Příběh pokračuje, ale Marina už bude o třídu výš. Všechny vydané kapitoly si můžete přečíst tady: 
http://rafaelovaskola.blog.cz/

Příspěvek z 24. listopadu 2010 v 17:24.
Domečekv v něm napsal:

Super!!!!!!!!!!

2 kapitoly? BINGO! :D

Příspěvek z 23. listopadu 2010 ve 14:59.
cocolate v něm napsala:

Reakce na Tauch:

škoda že to končí tak smutně. tky bych chtěla, aby toho bylo víc. je to krásné