Ve třídě mi všichni začali říkat "nemoderko". A já jsem začala chodit do knihovny. Naše škola má tři patra a knihovna je až v tom posledním, i když letos otevíráme novou v přízemí. Vyšla jsem po schodech a zamířila do knihovny. Byla to místnost vytvořená z bývalého kabinetu. Celkem malá, ale to mi bylo jedno. Založila jsem si průkazku a půjčila si tři knížky. My máme třídu až v přízemí, tak sem si knihy položila na sebe a pak vešla do třídy.

"A hele, nemoderka chodí do knihovny, no blééééé," ozývalo se po třídě a kluci mi shodili knížky. Asi týden jsem si nechala tyhle věci líbit, ale když se mi jednou v úterý po obvyklém "nemoderka jde" chystali zase shazovat knížky, tak jsem si řekla, že už toho bylo dost!

Vysvětlila jsem jim, že je prima číst knížky, chodit ven s kámošema a že já osobně facebook nepotřebuji, protože já se doma nenudím. Teď jsem středem pozornosti. Sice jsem si tohle zrovna nepřála, ale moji spolužáci pochopili, že jsem fajn i bez facebooku. Proto neodsuzujte lidi dřív, než je poznáte.