Okamžitě jsem se rozbrečela a utíkala na záchod. Tam byla Sandra nová holka z áčka (všichni se jí smáli kvůli jejímu jménu - prý to je jméno pro cikány). Řekla mi: "Proč brečíš?" Všechno jsem jí to vyprávěla a ona mi odpověděla, že to jí dělali na předešlé škole taky. Poradila mi, že si za každou cenu nemám měnit styl.

Byl další den a taky focení a já znova v modrém. Tereza okamžitě reagovala: "Ježiši Kriste, to ta fotka bude vypadat. To bude hrůza." Tentokrát jsem si jí ale nevšímala. Když jsme šli na focení, tak mi řekla, ať se skrčím, abych jim to nekazila. Ale to jsem taky neudělala - prostě jsem si postavila hlavu a řekla si, že si budu dělat co chci.

O týden později, když jsme dostali fotky, tak mi všichni až na Terezu řekli, že jsem tu fotku zachránila a Tereza jako diktátorská barbie třídy skončila. Na zavěr vám řeknu: neposlouchejte ty, kteří vám mluví do stylu oblečení a řekněte jim, že nenosit růžovou není špatné, ale jenom jiné.