Teta Karolína měla narozeniny, ale vůbec neměla chuť je slavit. Jednak se musela stěhovat z nájemního bytu a najít si jiný podnájem. Aby toho nebylo málo, dostala ještě výpověď, protože firma, kde pracovala, zkrachovala. Naštěstí měla výbornou kamarádku. 

Takže se obě rozhodly sejít se v jejím minibytě, nalévat se šampaňským, živit se arašídovými křupkami a pouštět si romantické filmy. Po chvíli se rozhodly zajít si ven.

Když se po dvouhodinové procházce vrátily domů, nevěřily svým vlastním očím. Před domem stálo hasičské auto. „Někdo ze sousedů asi zapomněl zhasnout svíčku“, podotkla Karolína. V tu chvíli si uvědomila, že to byla ona.

„Vy jste majitelka toho bytu?“ chtěl vědět jeden z hasičů. „Ne, jen nájemnice“, odpověděla Kája. V duchu však nadávala sama sobě, že místo toho, aby myslela na škody zaviněné požárem přemýšlela o tom, jaký je ten hasič pěkný chlap. „Žádné velké škody naštěstí nejsou“, ujistil Karolínu. Škoda říkala si. Kdyby byly větší škody, třeba by se zdržel déle. 

Druhý den odpoledne Karolínu před domem čekalo velké překvapení: ON! „Chtěl jsem se ujistit, že je všechno v pořádku,“ řekl s úsměvem na tváři. Kája pozvala hasiče do svého stále ještě neuklizeného začouzeného bytu a nabídla mu kávu. “Co kdybych vám tu spoušť pomohl uklidit?“ zeptal se. A tak spolu strávili společné odpoledne. Během úklidu zjistili, že jsou oba single a je jim spolu moc dobře. A hasič už neodešel. 

Zůstal večer, i další den a po měsíci se k tetě Karolíně definitivně nastěhoval. A navíc přišel s nabídkou, která se neodmítá: s pracovním místem u nich na stanici. Karolína byla moc ráda, že ji v životě konečně potkalo štěstí.