Alíkovina

Neriah, sen

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Již delší dobu píši povídky a delší dobu přemýšlím o tom, že bych nějakou zveřejnila. Tak tady ji máte.

Žhář si do skladu se 600 balíky slámy přinesl papírové kapesníčky a zapalovač. Způsobil škodu za 300 tisíc korun., © HZS Jihočeského kraje

Leží ve svém pokoji na posteli. Její instinkt jí říká, že se něco stane a nechce jí dovolit spát. Po událostech dnešního dne je velmi unavená, ale nemůže usnout. Na druhou stranu, co by se asi mohlo stát? Je přeci v Athénách, nejbezpečnějším místě, v základně Strážců, nikdo se sem nedostane, aniž by o tom její bratránek věděl. I když...Vybaví se jí, jak ji její starší sestra varovala před útokem na Athény a Matthew jí nevěřil. Neriah musela chránit palác sama se svými společníky, tehdy málem přišla o život.

Asi hodinu takto ležela a přemýšlela, až konečně usnula.

Stojí v tmavé místnosti bez oken, zdi jsou kamenné a hrubě otesané. Zdi jsou vlhké od srážející se vody. Jediným zdrojem světla v místnosti jsou čtyři hořící louče na každé ze stěn. Po celé místnosti jsou vrstvy prachu. Na zdech lze nalézt krvavé skvrny. Jediný pohyb rozvíří prach, že není vidět ani na krok. Vzápětí si uvědomí, kde to vlastně je. Je to tajná místnost hradu její matky a jejího Řádu. Řád Chaosu je skupina tyranů, vrahů a zrádců, které Neriah tak nenávidí a proti kterým již tolik let bojuje. Ale proč je zrovna tady? Chce utéct, rozhlíží se, tato místnost však nemá dveře. Pokusí se použít jednu ze svých schopností a to teleportaci, nedokáže se však dostatečně soustředit.

Začne běhat po místnosti a pokouší se najít jinou cestu, během rozvířila staleté nánosy prachu, které způsobily, že Neriah nevidí ani na krok a dýchat se v té místnosti také skoro nedá. Po chvíli marného hledání se opře o jednu ze stěn a tiše vyčkává, co se bude dít dál. Ponořena do vlastních úvah si nevšimne, že do místnosti vstoupili dvě osoby, tedy nevstoupili, ale teleportovali se do místnosti. „Zrádkyně,“ pronese pohrdavým hlasem jedna z postav, její hlas je hrubý a nepříjemný, postava se vynoří ze tmy, Neriah již vidí její shrbenou siluetu, již ví, kdo to je. Zrádce, vrah, tyran, otec její nevlastní sestry, Marduk, netvor jež připomíná spíše zvíře než lidskou bytost, v boji přišel o polovinu tváře, druhá část je plná šrámů z bojů, jeho žluté oko, jehož barvu lze rozeznat i v této tmavé místnosti, si jí nepřátelsky prohlíží.

Začíná jí být zima, až teď si všimne, že na sobě má jen své rudé šaty a že je metamorfována do své pravé podoby, od pasu dolů had, od pasu nahoru člověk, až na oči, špičaté zuby a hadí ocas, je nága. Dlouhé černé vlasy má volně rozpuštěné, takže jí volně splývají přes ramena. Vedle netvora se objeví ženská silueta, žena se k ní blíží, až stojí skoro u ní. Neriah ví, kdo to je, mlčí a vyčkává. „Neriah,“ pronese žena naoko přátelským tónem. „Již ses rozhodla?“ „Již dávno,“ zavrčí Neriah. „Nikdy se k tobě nepřidám.“ „Ale Ner, jsi přeci má dcera, nemůžeš si jen tak odejít, musím převzít vedení Řádu,“ snaží se jí žena přinutit k tomu, aby se přidala k Řádu Chaosu. „Geneticky možná, jsi mou matkou, ale jako mou matku tě nikdy nepřijmu. Nenávidím tě a nikdy se k tobě a těm vrahům nepřidám, je to můj život a ty mi nemáš právo říkat, co mám a nemám dělat. Jsem dospělá a navíc, tvé příkazy poslouchat nebudu. Neposlouchám ničí příkazy.“ „Ach Ner, jsi stejně tvrdohlavá jako tvůj otec.“ „A stejně zbabělá,“ zavrčí netvor. Neriah se snaží najít na svém opasku pochvu s mečem, nemůže jí však najít. Kde mám meč? Dva tyrani před ní nesmí mít podezření, že chce zaútočit, kde však má meč, to je otázka. Je zvyklá, že má u sebe meč vždy, ať je kdekoliv, jak v boji, tak na společenských akcích.

Marduk si nejspíše jejího pokusu všiml a vytasí meč. „Lathénie, pozor, chce útočit,“ upozorní Neriažinu matku Marduk. Lathénie též vytasí meč. Neriah po chvíli vytáhne jednu z dýk, které nosí vždy u sebe, skryté pod oblečením, v tuto chvíli je to její jediná zbraň. Zaútočí na Marduka, ví, že nemá šanci, ale je jí to jedno. Marduk odrazí útok a Lathénie jí obejde. Neriah neví, co její matka chystá, netuší, že jí má v zádech. Bojuje s Mardukem. Její matka se rozhodne zakročit. Neriah vykřikne, prudká bolest projede celým jejím tělem, bolestí klesá na kolena. V zádech má zabodnutý meč, útok ze předu na stejné místo a její srdce by bylo probodnuté. Po šatech jí stéká krev, snaží se postavit a bránit se, nemá však dostatek sil. Neschopna pohybu klečí v již usazujícím se prachu. Netvor Marduk se jen směje, její matka též, oba odchází, to je jediné co Neriah vnímá, klesá v bezvědomí k zemi.

Probudí se ve svém pokoji. Byl to jen sen. Vstane a jde k oknu, to co vidí jí vyděsí. Okolí paláce je v plamenech, ví, že nemá moc času, přesto se však oblékne do svého lehkého brnění, vezme meč a štít, luk a šípy a rozběhne se probudit ostatní. Pak vybíhá před palác. Vzpomene si, jak se v jedné ze škol, kde studovala, učila ovládat vodu. Lituje, že tehdy neměla možnost dostudovat. Soustředí se a pak se pokusí „zhmotnit“ vodu. „Musím se dostat k jezeru,“ pomyslí se. Rozběhne se přímo do plamenů. Zmizí v plamenech. Ve chvíli, kdy Neriah zmizí v plamenech, vybíhají ven Strážci času s vědry s vodou a začínají hasit.

„Kde je Neriah?“ vykřikne najednou jeden ze Strážců, blonďatý chlapec s krátkými rozcuchanými vlasy, jež může být tak ve věku Neriah. „Netuším, šla ven před námi,“ snaží se překřičet hluk chlapec, který se v mnohém odlišuje od ostatních a to hlavně modrými vlasy, modrá je přírodní barva jeho vlasů. Jeho oči jsou fialové a je mnohem starší než vypadá, vlastně nejstarší ze všech. Z plamenů vychází několik postav, nevypadá to, že by jim oheň vadil. Skupina zaútočí, Strážci se brání. Oheň se rozšiřuje a už kolem bojovníků utvořil kruh.

Najednou se však přes les řítí vlna, i přesto, že tam žádná voda normálně neteče, a uhasí veškerý oheň. Bojovníci jsou celý mokří. „Rychle pryč,“ zakřičí jeden z bojovníků Řádu. Bojovníci Řádu se teleportují pryč. Strážci se rozhlíží, je však něco málo po půlnoci a venku není pomalu vidět na krok. Ze tmy se vynoří postava. Alex se k ní okamžitě rozběhne a obejme jí. „Ner,“ pousměje se. Všichni Strážci se k Neriah rozběhnou, až na jednoho hnědovlasého chlapce, který jen váhavě sleduje ostatní. „Matthewe, jak dlouhou tam hodláš stát?“ zakřičí se smíchem Alex. I Matthew se nakonec přidává ke skupině veselých bojovníků.

Neriažinu pozornost však upoutá postava stojící u jednoho stromu, na kraji lesa, jež téměř shořel. I přes tmu, která zde panuje, vidí postavu velice jasně. Dívčí postava je jakoby průhledná, dívka má krátké černé vlasy a hnědé oči. Váhavě je sleduje. „Rochell?“ zamumlá Neriah a vyrazí k postavě. Když přijde blíž, pochybnost se změní v jistotu. Už ví, kdo to je. Rochell. Dívka, která odešla z Řádu, aby se přidala na stranu dobra. Strážci na Neriah koukají jako na blázna, když přechází k postavě, kterou oni však nevidí. „Rochell,“ usměje se Neriah. „Ner,“ oplatí jí úsměv dívka. „Oni tě nevidí, že?“ lehce kývne hlavou směrem ke Strážcům. „Nevidí,“ odvětí. Jednou z Neriažiných schopností je vidět a komunikovat se zemřelými. Obě dívky se zasmějou a chvíli si o něčem povídají. „Budu muset odejít,“ zakončí rozhovor Rochell. Neriah dívku obejme a přikývne. „Dobrá,“ smutně se pousměje. Rochell byla jednou z jejích dobrých kamarádek. Dívky se rozloučí a průhledná dívčí postava mizí v lese. Neriah se vrací ke Strážcům.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (3)

Příspěvek z 1. srpna 2018 ve 12:35.
VeverkaČiperka123 v něm napsala:

Hrozné, strašné, příšerné, strašidelné, nudné RvRvRvRvRv

Příspěvek z 1. srpna 2018 v 11:02.
číča800 v něm napsala:

to je úžasný
máš fakt talent

Příspěvek z 1. května 2017 v 7:12.
Gattina v něm napsala:

Mega dobrý

Úplně super
10444