Když jsem byla ve čtvrté třídě a končil školní rok, neměla jsem s kým sedět. Nabídla se Tereza. Chodily jsme spolu do třídy vždycky, ale nikdy jsme spolu neseděly. Ona se bavila spíš s mojí tehdejší BFF Verčou. Přijala jsem její nabídku s radostí a obě jsme se o prázdninách těšily na to, jak spolu budeme trávit víc času.

První týden jsem ve škole chyběla, ale místo mi samozřejmě držela. Chovala se sice odtažitě, ale to se časem srovnalo. Do třídy chodila jistá Eva, kterou ze srdce nesnáším a když jsme se spolu bavily, bylo to jen společensky. Eva si bohužel sedla s Verčou, takže jsme se s mojí bývalou nej kámoškou moc nebavily.

Mezi mnou a Terezou to kvůli Evě občas dost skřípalo. Někdy mi vykládala, jak moc jí nesnáší a za dva dny se se mnou nebavila, protože jsem se pohádala s Evou. Ten rok se dělaly zkoušky na osmileté gymnázium. Týden před nimi jsem ale chyběla, byla jsem nemocná. Dva dny před přijímačkami se se mnou Tereza nebavila, aniž by mi řekla proč. Bavila se jenom s Evou a její partičkou. Jediný, kdo se mnou kupodivu bavil, byla Verča.

Ještě se to zhoršilo, když jsem se já dostala na gympl a Tereza, Verča ani Eva ne. Eva vydírala Verču, že jestli se se mnou bude bavit, tak požádá o rozsazení. A já? Se mnou se chtěla na poslední dva měsíce rozsadit Tereza. 

Učitelka usoudila, že je to hloupost a já s ní přečkala až do konce školního roku. Ptala jsem se Terezy, proč se se mnou nebaví, co jsem jí udělala, ale ona jenom krčila rameny. Jakmile jsem jí něco řekla, ani neodpověděla a už se otáčela k Evě, aby jí všechno převyprávěla.

Nemám ráda pomluvy ani to, když je někdo naštvaný a nechce vám říct proč. Celkově mám radši klučičí styl uvažování, protože ten holčičí mě někdy dovádí k šílenství.