K sebepoškozování můžou vést různé důvody, např.:

• Nízké sebevědomí.
• Nespokojenost se sebou.
• Agrese.
• Šikana.
• Špatné vztahy (rodinné či jiné).
• Deprese, atd.

Často spolu souvisí. Někdo je nespokojený se svým vzhledem. Kvůli tomu zažívá šikanu. Má deprese a nízké sebevědomí. Hledá tedy nějakou úlevu. Fyzickou bolest, která přebíjí tu psychickou, nebo zobrazení své vnitřní bolesti. Není to ale řešení. Může to na chvíli vyvolat pocit úlevy, ale ten brzy skončí. Někdy přijdou výčitky a cítíte se ještě hůř než před tím. To vás pak vede k dalšímu ubližování sobě sama.

Moje zkušenost
Začalo to na základní škole, když mi bylo 14 let. Začínala jsem být dost nespokojená sama se sebou. Měla jsem pocit, že kolem sebe mám dokonalé lidi, jen já jsem ta špatná, co nezapadá. Později má nespokojenost přešla k anorexii a sebepoškozování. Vážila jsem více, než jsem chtěla, neměla jsem vyznamenání ani vysoké sebevědomí. Byla jsem často smutná. Občas jsem zaslechla slovo sebepoškozování. Tak jsem to zkusila.

Nejdřív to byly malinké škrábance, které brzy zmizely. Potom mi to ale přestalo stačit. Necítila jsem bolest jako dřív. Nutilo mě to zacházet dál a dál. Po půl roce jsem si vytvořila vážnou závislost. Zašlo to až tak daleko, že se rány musely sešít. Na to, že si ubližuji, se přišlo ve škole. Měla jsem anorexii a ve škole jsem zkolabovala. Zavolali mi sanitku a záchranáři při aplikaci kanily odhalili problém.

Odvezli mě do nemocnice. Bránila jsem se jídlu, a tak jsem skončila s nazogastrickou sondou pod neustálým dohledem. Také mě čekalo ošetření mých ran a promluva s lékaři a rodiči. Třídní učitelka to samozřejmě sdělila mým rodičům a v nemocnici je také čekal rozhovor.

Na dětském oddělení jsem strávila 5 dní a potom mě přesunuli na dětskou psychiatrii. Tam jsem strávila 4 měsíce, ale nadobro jsem se zbavila sebepoškozování, i anorexie. Měla jsem potřebu zobrazit svou vnitřní bolest. Měla jsem několik metod, co mi pomáhaly překonat nutkání si ublížit:

• Zobrazit svou vnitřní bolest fixou nebo na papír.
• Pojmenování svých nepříjemných pocitů a řešení problémů.
• Něčím se zaměstnat, zkusit nějaký koníček.
• Příjemnou společnost.
• Zvyšování sebevědomí, mít sama sebe radši.

Těhle několik věcí mi pomohlo přestat. Také mě hodně podporovala rodina a přátelé. Dávali mi najevo, že mě mají rádi a jsou tady pro mě. Čím dál tím víc mi docházelo, že jsem si nemusela ubližovat. Stačilo jen zajít za svými blízkými a svěřit se.

Co můžeš dělat, pokud máš problém?
Pokud tě cokoli trápí, určitě je vhodné se svěřit. Nemusí se jednat přímo o sebepoškozování. Může jít o cokoli, co tě trápí. Nejlepší je se svěřit rodičům nebo někomu z rodiny. Může to být kdokoli, komu věříš. Třeba i učitelům nebo kamarádům. Svěřit se kamarádce je určitě fajn, ale občas to bez dospělých vyřešit nejde.

Pokud nemáš komu se svěřit, můžeš využít např. Linku bezpečí. Můžeš jim zavolat na číslo 116 111 nebo si s nimi chatovat. Také jim můžeš napsat na e mail: pomoc@linkabezpeci.cz. Tam ti na tvůj dotaz odpoví do 2 dnů. Další varianta je kontaktovat Modrou linku. Na jejích linkách se můžeš svěřit anonymně. Dá se s nimi volat nebo chatovat. Obě linky jsou zdarma.

Neboj se říct si o odbornou pomoc
Když svůj problém nezvládneš vyřešit s rodiči, můžeš si říct o odbornou pomoc. Chodit k psychologovi není ostuda. Určitě ti pomůže a ty se budeš cítit lépe.

Pokud se vám článek líbil a pomohl, určitě mi sdělte svůj názor. Chtěli byste článek o anorexii, léčebně, sebelásce, sebevědomí nebo o něčem jiném? Určitě napište. Můžete se na cokoliv zeptat.