Rozumím ti a moc děkuji

Já pejska teď mám vedle sebe, ale v březnu jsme se museli rozloučit s jednou kočičkou. Nejhorší pro mě asi bylo, že jsem viděla jak umřela (díky psům od jednoho pána ze vsi), jen jsem pořád nemohla věřit, že to byla ona. Chvíli jsme si mysleli že to co jsme z dálky viděli byl zajíc (ten do těch míst taky chodí), takže jsme si mysleli, že to byl on. Časem to zavánělo tím, že to mohla být naše číča, ale já jsem tomu uvěřila asi až po 3, 4 dnech, kdy to potvrdil majitel těch psů. I po tom jsem doufala, že se třeba jen toulá (to dělala s oblibou), ale zkrátka ne. Doma mám ještě pečlivě schovaných pár jejích chlupů. Další už nemáme, jen její dceru, kterou jsme měli už před tím.

Když se ale podívám zpátky, vidím kus cesty, který mě provázela, od roku 2014, do letošního roku. Když mi byl rok, ona byla kotě, se kterým jsem si hrála. Když jsem si jako malá ráda hrála s panenkami, ona přišla a já jsem měla živou panenku. Když jsme cokoliv jedli venku, ona s radostí všem skákala do klína a všichni ji shazovali dolů. U mě ráda seděla, protože jsem jí občas něco dala. Když jsme si přinesli psa, ona u nás zůstala a vychovala svoje koťata. Když jsme si hráli s jejími koťaty, ona byla s námi. Když jsem měla špatný den, sedla jsem si s ní do sena a ona tam byla pro mě. A tohle všechno najednou nebylo, zbylo jen pár kočičích chlupů, pečlivě nalepené na papíře...

Toť asi vše o mojí milované kočičce, na kterou do teď vzpomínám. Ale, asi to tak prostě má být...

Jinak článku dávám pět tlapek

Děkuju

Taky jsem před pár lety přišla o pejska, ikdyž nebyl přímo můj...
Článek je moc hezký, dojemný, hezky napsaný, přeju ať se to zlepší
5 tlapek

Před 9 lety jsem zažila taky odchod našich dvou pejsků, kteří mě provázeli celé dětství až do mých 12 let. Naprosto chápu, jak ses cítila. Ta bolest je nepopsatelná. Nejhorší bylo vidět své mazlíčky v místech, kde vůbec nebyli, třeba když člověk zahlédl na zahradě barevnou kombinaci, která mu je připomínala. Po 3-4 měsících jsme si pořídili nové pejsky (1 z nich je nalezenec) a věděla jsem, že ti noví pejsci nikdy nebudou stejní jako ti předchozí. A tak jsem si na nich oblíbila jejich vlastnosti, vzhled a povahu. Miluju je nadevše i když doteď si zavzpomínám na ty původní. Chápu, že to může být po tak krátké době ještě ten pocit, že jsi chtěla, aby tvůj nový pejsek byl jako ten původní, což je pochopitelné. Ale časem se to „zlepší“. Držím pěsti
Jinak článek moc hezký