Můj talent je vše pokazit, od elektroniky, přes hudbu až po vztahy ve škole. Ano, jsem antitalent. Ale ne každý to bere jen tak lehce. Spoustu z vás by si asi řeklo: " Když mi něco nejde, tak se o to dál snažit nebudu." Nebo ne? Já takovéto věty nemám ráda. Vždyť všechno jde, jen se musí chtít.
Nerada jsem kreslila, a přesto kreslím obrázky koček, koní i různých příšerek. A že se mi nedaří? Co na tom, hlavně že se nějak odreaguji. Zrovna teď kreslím obrázek koně, na kterém jezdím. A že se mu skoro vůbec nepodobá? To přeci nevadí.
Já a hudba také nic moc. Od druhé třídy sice hraji na klarinet, zvládám noty i různá cvičení, ale necvičím. Hra na klarinet mě nebaví, ale přesto to zvládám. Poslední týden minulých letních prázdnin mě sestřenice naučila základy klavíru. Tento rok jsem to poprvé využila pro samostudium. A co že se to učím hrát? Doctor Who theme na klavír. Možná některé z vás napadne jak je to lehké. Moje odpověď zní: "Zkuste hrát oběma rukama něco jiného, skladbu na čtyři stránky, když umíte sotva základy a pak něco říkejte."
Já a mezilidské vztahy? Prožívám ve třídě peklo. Jsem bohužel lehký cíl. Naštěstí mám kamarádku, co mě podrží i v těch nejtěžších chvílích. Taky mám svou partu. Mezi mé kamarádky patří holčina, kterou vídám asi jednou za měsíc, další, kterou vídám jednou za pár měsíců a pak moje super kamarádka, kterou jsem nikdy neviděla. A co je na tom? Je mi s ní dobře a můžu jí říct všechno.
Já a sporty? No co povídat. Hrůza všech hrůz, ale přesto jezdím na koni. Proč? Protože koně jsou ušlechtilá zvířata. Je úžasný pocit sedět v sedle a sledovat svět z výšky. Sice to dá práci, ale vlastně co ne.
Píšu povídky a krátké příběhy, občas i pohádky. Málo kdo pochopí, proč čtrnáctiletá holka píše pohádky. Pohádky píše hodně lidí, starších než jsem já. I moje povídky mají pohádkovou tématiku. Skládala jsem písničky. Nebyla to žádná sláva, ale stálo to za to. Vylila jsem si do nich žal a smutek. Díky nim mám stále zdravý rozumem.
A proč to vůbec píšu? Aby si lidé, kterým všichni tvrdí, že jsou antitalenti na všechno uvědomili, že nezáleží na tom, co umíme, ale na tom, o co se snažíme. Aby si lidé uvědomili, že nezáleží na vzhledu, ale na osobnosti. Já také nevypadám zrovna dobře, ale jsem jaká jsem a jiná být nechci. Kolik z vás si klidně přizná, že nejsou hezcí, aniž by po ostatních chtěli, aby je přesvědčovali, že jsou krásní? Nikdo! Já jsem hezká, ne vzhledem, ale vlastnostmi. Lidi, uvědomte si konečně, že vzhled není všechno. Vlastnosti jsou nejhezčí věc, co člověk má a podle toho ho i suďte. Nesuďte podle obalu, ale podle toho, co je ukryto pod povrchem. Věřte si a vyjde vám všechno.
