Tak hezky od začátku. Narodila jsem se v roce 1830 na Galapážských ostrovech (Ekvádor). Do svých pěti let života jsem žila jako každé jiné želví mládě, ale pak připlula loď jenž změnila celý můj život.

Byla to loď Charlese Darwina, známého britského cestovatele a vědce, který mimo jiné zkoumal želvy. A já jsem byla odchycena a společně se svými kamarády Tomem a Dickem přepravena do Londýna hlavního města Velké Británie. Na lodi jsem se dost bála, protože jsem zaslechla, že při předchozí plavbě došlo k nedorozumění a posádka želvy uvařila a snědla, ale mně se naštěstí nic nestalo.

V Londýně jsem dostala jméno, ale jelikož Darwin špatně určil mé pohlaví, dal mi klučičí jméno Harry. Tehdy jsem byla velká asi jako talíř. Londýn se mi nelíbil, bylo tam věčně chladno a pořád pršelo a my, želvy, máme rády teplíčko. Proto v roce 1842, když mi bylo 12 let, jsem byla převezena do Brisbane, zoologické zahrady v Austrálii. To jsem naposledy viděla Darwina a taky Dicka, který brzy po převozu do Brisbane zemřel. Tam jsem žila neuvěřitelných 110 let, z toho celkem 87 let s kamarádem Tomem, který zemřel roku 1929. Ta zoologická zahrada se potom bohužel zavřela a tak jsem se naposled stěhovala, tentokrát do queenslandského parku plazů také v Austrálii. Tam konečně přišli na to, že jsem samička a tak mé jméno Harry změnili na Harriet.

To už jsem byla velká jako jídelní stůl vážila jsem 150 kg a měla 12 úžasných dětí. Své chovatele jsem měla moc ráda, obzvlášť, když mě plácali po krunýři, nebo když mi v parných létech napustili bazének. Mou nejoblíbenější stravou byly fazole, petržel a baklažány (lilky) a právě to je možná důvod mé dlouhověkosti. Tvoje Harriet.

PS: Harriet zemřela 23.června 2006 na srdeční selhání v nedožitých 176-ti letech. Rekord nejstarší želvy světa, která zemřela ve 188-ti letech bohužel nezlomila, ale díky její statečnosti a dojemnému příběhu bude navždy žít v našich srdcích.