Děti už dávno není běžné vést k tomu, aby zdravily a za všechno děkovaly. Musí být přeci průbojné, aby "obstály" v dnešním světě. Já to tak nevidím. Myslím si, že každý by měl spět ke slušnému a příjemnému vystupování.

Ve škole řeknu "Dobrý den!" snad každému - jak učitelům, kteří mne učí, tak i těm ostatním - uklízečkám, panu školníkovi a rodičům mých spolužáků či kamarádů. Mrzí mne, že většina studentů nezdraví, a pokud ano, tak leda třídního. O další personál nikdo ani nezavadí, ačkoliv by bez nich škola jen stěží fungovala.

Aby byly splněny veškeré hygienické podmínky, musí uklízečky minimálně třikrát denně vytřít (před vyučováním, během něho a i po něm). Školník zajišťuje topení v zimě, třídění odpadu a navrch toho všeho zvládá opravit vše rozbité, doplňovat papíry na záchodech a podobně.

I když se smířím s tím, že moji drazí kamarádi nikoho nepozdraví, nedokážu pochopit jejich drobné útoky a provokace na účet kantora. Současně se mi příčí jejich sprosté vyjadřování, mnohdy také adresované jemu. Práci ale nijak neulehčují ani uklízečkám, které toho mají i tak vrchovatě. Se zazvoněním sice velkoryse zvednou židličku, avšak pod tou židličkou je už po těch šesti, sedmi hodinách výuky nahromaděná malá skládka odpadků, čítající lahve od pití, obaly od sušenek či baget a leckdy se najde něco zastrčeného v lavicích. O výtvorech, které jsou občas k vidění na toaletách, ani nemluvě.

Školu máme za sebou, jdeme na oběd. U okénka pozdravím a poděkuju. Vypadám v tom davu jako vetřelec; málokdy se stane, že ještě nějaká další duše obšťastní paní kuchařku úsměvem a pozdravem. Při vracení talíře opět poděkuju a řeknu "Na shledanou!" Pak jedu autobusem domů nebo na kroužek. Zde samozřejmě také skoro nikdo nepozdraví. Jen ti starší, kteří pracují, nebo babičky a dědečkové.

Je mi z toho smutno. Samozřejmostí je sprostá mluva, naprostá ignorace a zesměšňování příkazů nadřízeného, nebo dokonce jeho samotného. Slušnost jako by se vypařila mávnutím kouzelného proutku, lidé jsou na sebe zlí, nepřející a závistiví. Nebuďte takoví! Snažte se vidět to hezké, usmívejte se. Cožpak je tu někdo, kdo může tvrdit, že bude žít několikrát?

Zkuste být někdy v klidu, chovat se slušně a nesnažit se za každou cenu na sebe strhnout pozornost. Třeba se stanete vzorem pro ostatní, možná se vás pokusí i napodobit a náš svět bude záhy útulnější.

PS: Netrpím předsudky, píšu jen, jak to vidím já kolem sebe. Je pár takových, jako jsem já, a těch si nesmírně vážím.