Když mu byly tři roky, tak nastoupil do školky. Nikdo ho tam neměl rád, všichni ho odstrkovali a všechno na něj sváděli. Holky mi dokonce nadávaly, jakého mám hrozného bratra. Bylo mi ho opravdu líto. Asi po dvou letech ředitelka školky řekla, že ho tam nechce. Museli jsme najít speciální školku.

Teď chodí do 2. třídy. Najednou ho všichni chválí. Přesto asi nezapomenu na to, jak to jemu i mně dávali „sežrat“ a posmívali se nám.

Když byl malý, tak byl agresivní. Pořád někoho bil. Myslím si, že to bylo hlavně proto, že cítil, že se musí bránit, když ho tam nikdo neměl rád. Vždyť on utíkal za kuchařkou, jen aby s ostatními nemusel být. Tenkrát mi bylo hrozně.

Jsou lidé, kteří to nikdy nepochopí a nikdy chápat nebudou. Už jen to, že ho ponižovali, odstrkovali a posmívali se mu, bylo opravdu hnusné. On si prostě neuvědomuje, co dělá. Nemůže za to, že se tak narodil. Proto nikdo z nás nemá právo ho soudit.

Nechci, abyste jeho nebo mě litovali. Ráda bych jen, abyste se snažili pochopit, jaké to je.