Byl to den jako jiný. Za pár dnů byli pololetní prázdniny. Vstala jsem a vykročila do školy. Čekala jsem, že to bude den jako jiný. Jenže nebyl.

 Učitelka nám oznámila: Budete mít novou spolužačku. Všichni zůstali v šoku. Narozdíl od Terezy. Tereza byla šťastná. Řekla, že ji zná. Jmenuje se Sofie. Hned se celá třída pustila do debaty se svým spolusedícím. Já taky. Pošeptala jsem své nejlepší kamarádce: „To jsem zvědavá.“ Ona byla také. Ani jsme se nenadáli a bylo po prázdninách. 

Přišli jsme do školy a odděleně dívky a kluci se seřadili okolo stolů. Debatovali jsme o nové kamarádce. Nejvíc Tereza. Sofie je taková a taková a budete ji mít rádi. Samozřejmě, hned začala něco říkat i Klára, Terezina nejlepší kamarádka. Za chvíli přišla do třídy i učitelka. Za ruku držela děvče. Asi je to ta Sofie. Měla dlouhé jemně kučeravé hnědé vlasy a přední zuby víc dopředu . Vypadala mile. Hned jsme se k ní seběhli. Učitelka řekla:“ To je vaše nová spolužačka. Jmenuje se Sofie Bučeková.“  Všichni se s ní chtěli kamarádit. 

Potom jsme řešili, kde bude Sofie sedě . Volné místo bylo jenom vedle Artura. Ups. Nevím, jestli je to nejlepší. Artur je totiž kluk z naše třídy, co je hodně atraktivní a hodně, hodně nadává. Né jenom hodně.  MOC! To nic. Přišla jsem k Sofii a představila jsem se. Ahoj! Jsem Viki! Sofie řekla ahoj a pousmála se. Byla celkem fajn. Volný čas trávila s Klárou a Terezou. 

Pak všichni vyzvídali, proč sem přišla, kolik jí je let, kolik má sourozenců. Sofie odpověděla na všechny otázky. Nakonec, nebyla tak špatná. Byla moc dobrá. Nakonec jsem s ní někdy chodila se projít se o přestávce. Jenom někdy zapomínala jména. Ale to nevadí. Všichni si jí oblíbili a to je fajn.