Přestupovala jsem z 1. stupně ZŠ na 2. stupeň. Protože naše škola je jen do 5. třídy, musela jsem dojíždět do školy ve druhém městě. Byla jsem strašně nervózní, protože tam bude určitě halda nových lidí, a já jsem nevěděla, jak na ně zapůsobím, a jestli se se mnou bude chtít někdo vůbec bavit. 

Půl roku jsem byla ve třídě ta tichá, co se do ničeho nemotala a s nikým se nebavila. Uvnitř mě to strašně ubíjelo, protože jsem společenská bytost. Po půl roce jsem se odhodlala se víc prosadit. Povedlo se. Bavila jsem se s holkama, občas jsem jim lezla na nervy. Potom jsem jedné začala lézt na nervy úplně. Říkejme jí A. Lezla jsem jí na nervy asi proto, že jsem se neučila a známky jsem měla dobré. Občas jsem dostala trojku, ale jinak to bylo dobré. 

A. mi do toho začala kecat, a nejen do učení, ale i do mého osobního života. Začalo mě to strašně štvát. Řekla jsem to mojí babičce, mamce, nejlepší kámošce a i sestře. Všechny mi radily, ať si to nenechám líbit a ať se prostě ohradím, že jí do toho nic není. Jednou jsem tak udělala, ale nezabralo to. Už jsem se těšila na prázdniny, kdy se jí konečně zbavím. Ta doba se táhla, a ona mě čím dál víc otravovala. Tyhle prázdniny pro mě byly fakt zasloužené. Akorát se už netěším, až ji znovu uvidím :) 

A pak že nové je lepší. Nová škola a noví lidé, tyhle dvě věci na mě působily špatně. Ale naštěstí jsem to přežila.