Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Nové štěně – jak se sen stal skutečností

    vydáno  •  Zvířata

    Každý z nás má nějaký sen. A teď vám budu vyprávět o tom mém, který se po dlouhé době čekání konečně splnil.

    štěně, © Birgl

    Asi tak jako většina dětí, hrozně moc jsem si přála mít pejska. Rodiče mi ho ovšem nechtěli dovolit, protože mi nevěřili, že se o něj budu starat.

    Snažila jsem se rodiče přemluvit, že se o pejska budu starat já a že oni s ním nebudou mít žádnou práci, ale ani to nepomohlo. Na každé narozeniny a Vánoce jsem si přála jediné: štěně. A doufala jsem, že jednou se mi toto veliké přání splní. Jak šel ale čas, už jsem to vzdávala a moje naděje na štěňátko zmizela.

    Když jsem na ulici viděla pejska, vždycky jsem si jen řekla, že je škoda, že žádného nemám, ale už jsem se s tím tak nějak smířila. Nečekala jsem, že by se rodiče najednou rozhodli, že mi pejska koupí. Tak jsem si alespoň naplánovala, že až budu dospělá, pořídím si vlastní štěňátko, které mi bude dělat radost. Ale teď, o dva roky později, se můj život doslova převrátil naruby.

    Narozeniny mám v létě, takže jako každý rok, byla jsem před nimi na táboře a celý tábor jsem se těšila, až zase budu o rok starší. A když jsem přijela domu, po pár dnech jsme oslavili moje narozky a táta přede mě postavil malou krabici.

    Byla jsem zvědavá, co tam bude, a tak jsem krabici otevřela a opravdu, vykoukl tam na mě malinký roztomilý zlatý retrívr. Oči měl černé a veliké a povím vám, nic roztomilejšího jsem za svůj život neviděla. Rozbrečela jsem se štěstím a pejska opatrně vytáhla z krabice a posadila jsem si ho na klín. Nečekala jsem, že můj pořád tak velký sen se opravdu splní. Rodiče se na mě s úsměvem koukali a já ani nebyla schopná jim poděkovat. Nic krásnějšího jsem nikdy nedostala. Hned jsem věděla, jak ho pojmenuju. Charlie. Měl krásnou světlounce hnědou heboučkou srst a tulil se ke mně. A až doteď mi Charlie dělá radost a já jsem neskutečně ráda, že ho mám. Za nic na světe bych ho nevyměnila, je to můj poklad.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (5)

    Příspěvek z 25. října v 15:43.
    duseditete v něm napsala:

    Dávám 5 zasloužených tlapek pro tebe! Nádherný článek. Psa jsem si přála odjakživa, ale snaha byla vždy marná. Tak čekám, až budu dospělá a pořídím si ho sama.

    Příspěvek z 18. října ve 20:20.
    FenečkaEjmi v něm napsala:

    Krásný článek, to je dobře, že jsi pejska nakonec dostala. :-) Dávám 5 tlapek!Taky jsem si vždycky moc přála pejska, jenže ho asi nikdy nedostanu... :-( No ale mám v plánu, že až budu dospělá, tak si nějakého psa pořídím. :)

    Příspěvek z 17. října ve 13:28.
    tusie v něm napsala:

    Stalo se mi něco podobného. Už od svých pěti let jsem si na narozeniny i Vánoce přála kotě. Rodiče mi ho ale nikdy nechtěli koupit, protože jsme bydleli v paneláku, a říkali, že tam to pro kočky není ideální. Taky jsem se s tím nějak smířila. Ale před 3mi měsíci jsme se přestěhovali do domu a 15. září jsme dostali od našich sousedů kotě. Trvalo to 8 let, než jsem kotě dostala, ale aspoň jsem se dočkala, no :-)

    Jinak dávám 5 tlapek $>