Maminka ji poslala za babičkou. Měla jí donést k narozeninám dárek - nový tablet. Starý se jí totiž rozbil. Tatínek dovézt Karkulku autem nemohl, byl totiž v práci a maminka byla nachlazená.

Karkulka šla a šla a najednou potkala vlka. Ale ne ledajakého vlka: měl na sobě kšiltovku značky Adidas, kraťasy značky Nike a tenisky značky Puma. Bylo jasné, že vlk byl bohatý. Vlk si Karkulky nevšiml, protože si zpíval svoji oblíbenou píseň "Já jsem Chňapík, maličký krokodýl".

Karkulka byla dobře vychovaná a znala pohádky. Sama na vlka zavolala. Rovnou mu řekla, kde babička bydlí a už běžela, aby měla aspoň malý náskok. Nakonec byl stejně vlk rychlejší. Zaťukal na babičku a říká sametovým hláskem : ,,Babičko, to jsem já Karkulka .''

Jak už jsem řekla, vlk byl bohatý. Nechtěl si zaneřádit babičkou oděv a najal si proto na ni nájemné vrahy. Ti ovšem nic nezmohli proti babiččinu psovi Puňtovi. Tak ji jednoduše svázali a dali do skříně.

Za chvíli přišla Kakurka, zaťukala a řekla: "Babičko to jsem já Karkulka." Vlk se mezitím nalíčil make-upem. Šátek si na hlavu nedal, protože trvdil, že je nevkusný. Ulehl do postele a řekl: "Jen pojď dál Karkulko."

"A proč máš tak dlouhé uši, babičko?'' ptá se Karkulka. "Abych tě lépe slyšela," říká vlk. "A proč máš tak velké oči?" ptá se znovu Karkulka. "To abych tě mohla lépe vidět", říká vlk. "A proč máš tak velké zuby?" "To abych tě mohl lépe sníst!" "To určitě," řekla Karkulka a nakopla vlka. Uměla totiž karate. Rozvázala babičku a utekla s ní domů. Tam oslavili její narozeniny. Babička byla s tabletem spokojená.