Alíkovina

O dovolené v italských, švýcarských a francouzských Alpách

vydáno  •  Cestování

V minulém článku jsem vyprávěl několik drobností o alpské oblasti Schobergruppe a okolí Ehrwaldu. Dneska se zmíním o oblasti Ötztalských Alp u rakousko-italské hranice a dále o švýcarských a francouzských Alpách, o okolí vrcholů Monte Rosa, Matterhorn a Mont Blanc.

Matterhorn, © Pralinka2

Ötztalské Alpy

Když vystoupíte z vlaku kousek za městem Innsbruck, ve městě Ötztal, můžete se dostat do Ötztalských Alp. Ty leží na hranici Rakouska a Itálie. Z města Ötztal se dá popojet autobusem a zbytek dojít pěšky.
V okolí se dají najít dvě chaty, které jsou ve výšce kolem 3000 m n.m., což je výš, než jsou chaty v oblasti Schobergruppe. A pak tam jsou ještě další chaty v menší výšce. V této oblasti je vrchol Kreuzspitze (3455 m n.m.), který má tu výhodu, že do jeho poměrně vysoké nadmořské výšky se dá dojít po celkem schůdné cestě bez ledovcového nebo horolezeckého vybavení. Dále se v okolí nachází vrchol Wildspitze (3768 m n.m.), jen o málo nižší než nejvyšší hora Rakouska, na který se ale už tak snadno dostat nedá. Zhruba na polovině cesty na vrchol Kreuzspitze ve výšce asi 2920 m n.m. je jezero Brizzisee, kde se dá skvěle zaplavat.

Vrchol Kreuzspitze, 3455 m n.m., © Pralinka2

Jezero Brizzisee, © Pralinka2

Několik kilometrů na východ od těchto míst se přechází přes krásný Piccardův most.

Piccardův most, © Pralinka2

A na jih od Kreuzspitze se nachází chata Similaun Hütte, která je v Itálii, i když jen několik desítek metrů od rakouské hranice, a to ve výšce asi 3017 m n. m. I v této chatě se lze ubytovat, ale bez rezervace to moc nejde, a neplatí zde v minulém článku zmíněná sleva na kartičku Alpenvereinu.

Chata Simulaun Hütte, © Pralinka2

Nedaleko od této chaty, v Ötztalských Alpách, je místo, kde byl nalezen člověk zmrzlý před asi 5000 lety, nazývaný Ötzi. Je to jedna z místních zajímavostí. Vydali jsme se tam na výlet, ale za chvíli nás na úzkém a ostrém horském hřebenu zastihla bouřka. Na chvíli jsme se schovali do takového trochu jako dolíku v horském sedle, aby blesky nešly přímo na nás, a čekali jsme, ale asi po hodině deště se, za trvajících blesků, déšť změnil ve sněžení, a za chvíli sníh pokryl naše baťohy i okolní zem.

Zasněžený turista v plášněnce, © Pralinka2

Začínající sněžení v Alpách při bouřce, © Pralinka2

Nicméně když je pěkné počasí a není bouřka, chodí se z chaty na nedaleký vrchol Similaun. To však není žádná procházka, to je náročný výstup, na který je možné se vydat pouze s vybavením na pohyb po ledovcích.

Alpský vrchol Similaun, © Pralinka2

Similaun, © Pralinka2

Monte Rosa

Ve Švýcarsku, a na hranicích Švýcarska a Itálie, je oblíbeným cílem oblast Monte Rosa. To už není tak jednoduché jako rakouské Alpy. Ve Švýcarsku je zejména podstatně dráž. Dvoudenní výlet do švýcarských Alp stojí asi tolik jako týdenní dovolená v rakouských Alpách. A tato oblast je velmi vysoko, takže je nutno mít vybavení na pohyb po ledovci, a pohybovat se tam bez horského vůdce je velmi nebezpečné.
Monte Rosa se skládá z několika vrcholů s nadmořskou výškou kolem 4500 m n. m. Na jednom z těchto vrcholů, ve výšce 4554 m n. m., je chata Margherita, nejvýše položená chata v Evropě. Cesta na tuto chatu je pro běžného turistu dost náročná a vyžaduje vybavení pro pohyb na ledovci. Ale stojí to za to. Když se podaří počasí, jsou z vrcholu krásné výhledy na okolní Alpy při východu Slunce.

Chata Margherita v oblasti Monte Rosa, © Pralinka2

Ranní pohled z chaty Margherita směrem na Matterhorn a Mont Blanc, © Pralinka2

Ranní pohled z chaty Margherita směrem na Mont Blanc, © Pralinka2

Vržený stín hory po východu Slunce z chaty Margherita, © Pralinka2

Jestli někdy budete mít cestu na tuto chatu, tak počítejte s tím, že to je jedna z mála chat, kde není vodovod, takže pokud dostanete žízeň, což dostanete, tak si budete muset zase ne tak levně koupit pití v lahvi.

Nedaleko je významná dominanta švýcarských Alp, a to Matterhorn. Je to velice oblíbená hora pro horolezce, ale já jsem tam nebyl ani se tam nechystám. Nemusím mít všechno. Ale pohled je na ni krásný. Matterhorn je na obrázku na článkové fotce.

Již zmíněný Matterhorn i masiv Monte Rosa jsou dostupné z horského střediska Zermatt. To je zajímavé městečko, do kterého se nelze dostat autem, ale pouze veřejnou dopravou. Pokud přijedete autem, musíte ho zaparkovat v předchozím městečku a pokračovat vlakem nebo taxíkem. Z Zermattu pak jede další vlak dále do hor. Za to jedno svezení tím vlakem dáte zhruba tolik, jako v Rakousku za několik noclehů na horské chatě.

Zermatt, © Pralinka2

Vlak z Zermattu do hor, © Pralinka2

Zermatt je významné horské středisko, jedno z několika nejvýznamnějších v Alpách. Proto je tam docela narváno, spousta lidí, cizinců, zejména Japonců, fronty, ruch a chaos. Dá se to vydržet, když se člověk chce jednou v životě podívat na takové zajímavé místo, jako je Monte Rosa nebo chata Margherita. Ale když si budu chtít v klidu a bez rozčilování odpočinout na dovolené, dám přednost nějakému klidnějšímu, méně významnému místu.

Mont Blanc

Hora Mont Blanc je nejvyšší hora Francie, ale kromě toho je to pravděpodobně i nejvyšší hora Evropy. Leží v blízkosti italské hranice, podle některých map přímo na hranici. Její vrchol je v nadmořské výšce 4808 metrů. Přístup tam je z více stran, ale všechny přístupy jsou po ledovcích, takže je nutno mít vybavení pro pohyb po ledovci. Za pěkného počasí je vrchol vidět i z dálky.

Mont Blanc z vrcholu Ludwigshöhe v oblasti Monte Rosa, © Pralinka2

Nejbližší známější město v okolí je Chamonix-Mont-Blanc, kde jsou mimo jiné i obchody, kde si návštěvníci hor mohou dokoupit vybavení, a informační střediska, kde je možno se informovat na podmínky na horách a na vývoj počasí. I z tohoto městečka je výhled na Mont Blanc.

Výhled z Chamonix na Mont Blanc, © Pralinka2

Pro ty, kteří se hůř orientují, je na náměstíčku vyznačeno na dlažbě takové místo, kam si mají stoupnout, a pak jim nedaleká socha přímo ukáže na vrchol.

Socha ukazující na vrchol Mont Blancu, © Pralinka2

Mont Blanc, nejvyšší hora Evropy, © Pralinka2

Nad městečkem Chamonix je na takové špičaté skále taková špičatá budova, kam jezdí lanovka. Jmenuje se to Aiguille du Midi a je ve výšce 3842 m n.m. Tou lanovkou jezdí dva typy lidí. Dámy a rodinky v letním oblečení a v sandálech nebo lodičkách, a pak lidé v důkladném zimním oblečení, s bytelnými botami, mačkami, cepíny, přilbami a rukavicemi. Někteří si na Aiguille du Midi dají občerstvení v restauraci, posedí, podívají se po okolí a pak sjedou lanovkou zpátky do Chamonix. Jiní se vydají na ledovec a po něm pokračují dále, například na Mont Blanc.

Aiguille du Midi, 3842m, © Pralinka2

Aiguille du Midi, 3842m, © Pralinka2

Z Aiguille du Midi je taky pěkný výhled dolů na Chamonix.

Pohled z Aiguille du Midi směrem na Chamonix, © Pralinka2

A taky na okolní Alpy.

Výhled z Aiguille du Midi, © Pralinka2

Ti, kteří chtějí vyrazit na Mont Blanc, mohou z Aiguille du Midi dojít na chatu Refuge des Cosmiques, která je využívána pro přenocování těch, kteří jdou na Mont Blanc. Přenocování na této chatě nám zajišťovala cestovní kancelář, nevím, zda se tam dá přenocování sehnat i individuálně.

Chata Refuge des Cosmiques, © Pralinka2

Chata Refuge des Cosmiques, v pozadí Aiguille du Midi, © Pralinka2

Denní režim na této chatě je podřízen tomu, že se tam přespává před cestou na Mont Blanc. Tedy aspoň tomu tak bylo v roce 2013, kdy jsem tam byl. Večeře se podávala v 18:30 a kolem 19 hodin se šlo spát. Byly stanoveny tři termíny snídaně, a to v 1:00, ve 2:00 a ve 3:00. Každý musel předem nahlásit, na který termín tu snídani chce. A pak jednotlivé skupinky vyrazily nahoru, tak aby dorazily na vrchol ještě dopoledne, než začnou bouřka, a stačily ještě před setměním dorazit dolů do údolí.
Tehdy bylo doporučeno na Mont Blanc chodit jen s kvalifikovaným horským vůdcem, nevím, zda to teď už není úplně povinné.

Když jsme šli na vrchol, odcházeli jsme ještě za tmy. Když svítalo, byli jsme v horském sedle už někde v polovině cesty.

Svítání při cestě na Mont Blanc, © Pralinka2

Když svítalo, tak ještě byla krásně čistá obloha. Netrvalo však dlouho a přišla mlha. A když jsem dorazili na vrchol, byla taková mlha, že skoro nebylo vidět, kde končí sníh a začíná obloha. A to bylo poměrně teplo, -4 °C, což na konci července v těchto místech je velmi teplo.

Na vrcholu Mont Blanc, © Pralinka2

Dolů z vrcholu jsme šli jinou stranou než nahoru. Po nějaké době sestupu se objevilo slunce, ale vrchol Mont Blancu už zůstal v mracích. Pak jsme ještě kousek popojeli alpskou tramvají.

Cedule u alpské tramvaje, © Pralinka2

Tramvaj ve Francii, © Pralinka2

A protože jsme se vraceli jinou cestou, museli jsme po sestupu ještě dojet vlakem zpátky do Chamonix.

Celkově se dá říct, že takový výlet na Mont Blanc je pěkný zážitek, je to nejvyšší hora Evropy, to ano. Ale je to poměrné náročné a taky dost drahé, už v roce 2013 to bylo o hodně dražší než v roce 2002, a vzhledem k atraktivnosti je tam při pěkném počasí docela narváno, a naopak zase za špatného počasí dost nebezpečno. Je tedy pěkné se tam jednou nebo dvakrát podívat, ale na běžné a pravidelné trávení dovolené mi to moc nepřipadá.

Závěr

Celkově bych řekl, že francouzské a švýcarské Alpy jsou celkem velkolepé, exotické, a stojí za to se tam podívat. Ale ty nejznámější destinace jsou tak oblíbené, že tam je dost plno, a na naše poměry tam je i poněkud draho. Takže za klidným odpočinkem asi budu nadále jezdit spíš do bližších a levnějších rakouských Alp.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (1)

Příspěvek z 7. listopadu v 7:32.
JáJá1 v něm napsal:

Pěkný článek a hezké obrázky, 5 tlapek.