Ale byl v tom jeden háček. Dost velký háček. Neměli pro holčičku jméno. Nakonec se rodiče rozhodli, že jí dají jméno Zmrzlinka. Bylo to jejich oblíbené jméno. 

Když byla Zmrzlinka starší, měla moc ráda melounovou zmrzlinu. Maminka a tatínek jí říkali, ať nejí příliš zmrzliny. Ale kdepak Zmrzlinka. Myslíte, že poslechla?

Jednoho dne Zmrzlinka snědla tolik zmrzliny, že vážně onemocněla. Neustále kašlala a kašlala. "Má chřipku," řekl doktor. Zeptal se, jestli to náhodou není od zmrzliny. Rodiče přikývli hlavou. A Zmrzlinka? Ta se červenala.

Chudák holka. Teď musí jíst jenom kaši a bez cukru. "A tady máte recept na sirup a na vitamíny, ještě jsem se nikdy nesetkal z tak hroznou chřipkou," řekl doktor. Maminka šla koupit léky do lékárny. Když přišla domů, hned dala léky Zmrzlince. "Nedělej takové obličeje," napomenul jí tatínek. "Jenže, když ty léky jsou tak příšerné", hned se ozvala Zmrzlinka. "Neodmlouvej," řekla maminka. "Honem sněz ty léky."

Když se Zmrzlinka uzdravila, už nejedla tolik zmrzlin a poslouchala rodiče.