Dnes bych vám chtěla představit knihu s názvem Černobylské dívky. Stručně vám představím děj, dám svůj názor a povím něco o katastrofě, která byla námětem k napsání této knihy.
Autorka Anne Blankmanová anglický originál knihy s názvem The Blackbird Girls vydala roku 2020, u nás knihu vydalo nakladatelství CooBoo v roce 2021.
A o čem kniha vlastně je?
Kniha vypráví dva příběhy z pohledu tří teprve 12letých dívek. Jeden z roku 1986, o Valentině, Oksaně a havárii v Pripjati, druhý z roku 1941, o Rivce a druhé světové válce. V obou příbězích dívky čelí strachu, nebezpečí, pocitu bezmoci nebo naopak štěstí.
V roce 1986 se v jaderné elektrárně stane nehoda. Valentinin otec leží v nemocnici a ten Oksanin zahynul pod sutinami. Dojde k evakuaci města a Oksana je odkázaná na židovku Valentinu a její matku. Dívky se nesnášejí. Později bydlí v Leningradu s Valentininou babičkou, tady Oksana poprvé pozná pocit bezpečí. Potom se ale...
V roce 1941 musí Rivka opustit svou rodinu a s bratrancem utéct z Kyjeva dřív, než dorazí Němci. Utéct se jim podaří, ale brzy bude Rivka muset pokračovat sama. Když už je na konci svých sil, zachrání ji... To už se budete muset dočíst v knize!
Můj názor na knihu
Bylo to úžasné! Ten příběh vás vtáhne a nepustí. Až do poslední kapitoly jste napjatí, co bude dál. Někdy bylo až nemožné uvěřit, že tohle a mnohem horší věci zažívali skuteční lidé každý den. Válka, katastrofy, to je to nejhorší, co můžete zažít. Ale kniha není jen o smutku a strachu, je i o lásce, porozumění a přátelství. Naučí vás, že i lidé se můžou změnit a že každý je v něčem dobrý. Za mě by to bylo deset hvězdiček z deseti.
A teď něco z historie...
Neštěstí v Černobylu bylo tou největší jadernou havárií v dějinách. 26. dubna 1986 prováděli zaměstnanci technickou zkoušku, ale v 1:23 ráno vybuchl jaderný reaktor a v důsledku toho bylo zažehnuto přes 20 požárů. Vláda se nejdřív snažila havárii tajit, takže obyvatelé Pripjati i přes rudě zbarvené nebe dělali to, co obvykle.
Obyvatelé však brzy pojali podezření, že k nehodě došlo, a tak začali používat babskou medicínu. Věřili, že jim pomůže pojídání okurek a pití mléka, minerálky nebo vodky.
Vláda nakonec město evakuovala, v té době mohlo od výbuchu uběhnout asi 36 hodin. Během pár hodin se z Pripjati stalo město duchů. Zůstali tam jen zmatení domácí mazlíčci a hasiči, kteří bojovali s požárem. Během dalších dní bylo z okolí evakuováno více než sto tisíc lidí, celkem asi tři sta tisíc lidí.
Brzy byli vojáci posláni do zasažených oblastí, aby je vyčistili. Káceli stromy, vesnice srovnávali se zemí, omývali silnice nebo pohřbívali celé lesy. To jim trvalo měsíce. Protože na energii z Pripjati byly závislé miliony lidí, byl poslední reaktor vypnut až v roce 2000.
Okamžitě po havárii vítr odnesl radiaci až do Švédska. Tam pojali podezření, a tak se 28. dubna v devět hodin večer vláda ve vysílání televize k havárii přiznala. Pripjať dodnes nebyla obydlena, ale je z ní atrakce pro turisty. Návštěvníci si ve speciálních oblecích mohou s průvodcem město projít. Všechno tam zůstalo tak, jak to lidé v roce 1986 opustili.
Závěr
Příběh vznikal ve spolupráci s kamarádkou autorky a její rodinou, která si tuto katastrofu prožila na vlastní kůži. V úplném závěru knihy jsou odkazy na možnosti pomoci při těžkém životním období apod. Jedním z nich je centrum Locika, které pomáhá i v Alíkově poradně.
