Malý kocourek s černým kožíškem postával před vánočním stromečkem a představoval si, jaké dárky pod ním večer najde. Loni si přál hory doly, ale dostal jenom pletenou šálu a od sestry nějaký načmáraný obrázek. „Snad letos dostanu něco lepšího,“ pomyslel si.
Celým domečkem se linula lákavá vůně čerstvého cukroví. Kocourek zamířil do kuchyně. Uviděl mámu kočku, jak vytahuje z trouby plech s vanilkovými rohlíčky. To už se v kuchyni objevila i kocourkova sestřička – bílé kotě s jednou tlapkou černou. Oba se mlsně zahleděli na tu dobrotu, kterou maminka upekla.
Než stihli cokoli ochutnat, ozval se tatínkův hlas: „Tak já jdu!“ Koťata se okamžitě objevila v předsíni. „A kam jdeš, tati?“ vyzvídala. Mourovatý kocour odpověděl, že na ryby, aby měli co k večeři. Oba sourozenci neodbytně trvali na tom, že půjdou s ním.
Cestou k rybníku se bořili do čerstvě napadaného sněhu. Na zamrzlé vodní hladině našli díru a posadili se kolem ní. Nahodili udice a pak už jim nezbývalo než čekat.
„Já chytím největší rybu,“ vytahoval se kocourek.
„Kdepak,“ mávla tlapkou kočička, „moje bude větší.“
Vtom se kocourkova udice pohnula. Na nic nečekal a začal navíjet, jak nejrychleji mohl. Když vytáhl úlovek, nestačil se divit. Rybka sice nebyla příliš velká, zato měla nádherně lesklé šupinky. Kocourek by dokonce řekl, že byly zlaté. „Jestli mě pustíš, splním ti tři přání,“ pravila rybka sladkým hláskem. Kočička na ni zírala s otevřenou tlamičkou. Ne snad proto, že by na ni měla chuť, spíš nemohla uvěřit, co to její bráška chytil.
„Neposlouchej to a hoď to zpátky do vody,“ nakázal tatínek. Černý kocourek poslechl. Ale ještě než rybku pustil, přál si pod stromeček skateboard, počítač a samozřejmě nezapomněl ani na autodráhu. Pak už se mu nechtělo čekat, až chytí rybu, kterou by si mohli dát ke štědrovečerní večeři. Vydal se tedy domů, aby nepropásl chvíli, kdy mu Ježíšek přinese vysněné dárečky.
Seděl před nazdobeným stromečkem a popíjel teplé kakao. V krbu plápolal oheň, ale maminka si začala dělat starosti o tatínka a kočičku. Za chvíli měli začínat s večeří, jenže oni pořád nikde. Podívala se z okna. Neviděla nic než bílo, neboť začalo hustě chumelit.
„Určitě zabloudili,“ usoudila máma.
„Jdeš je hledat?“ zeptalo se kotě s pohledem upřeným na stromeček.
„Musíme počkat, až přestane sněžit, jinak bych se mohla ztratit taky. A to bys tady zůstal už úplně sám.“
Uběhly asi dvě hodiny a kocourek už se projížděl po domě na novém skateboardu. Jezdil z obýváku do předsíně a zase zpátky, avšak moc si to neužil. Táta ani sestřička se ještě nevrátili a za okny stále padaly bílé vločky. Doma panovalo nezvyklé ticho. Kocourek ukončil projížďku a pohledem si přeměřil nový počítač i autodráhu. Když ty věci rozbalil, měl velikou radost, jenže teď začínal zjišťovat, že sám si s nimi moc legrace neužije. I na to lahodné cukroví ho přešla chuť.
Maminka si smutně povzdechla: „Takové Vánoce jsem si nepředstavovala.“ Kocourek ji ujistil, že dá všechno do pořádku, a zmizel ve dveřích. Maminka za ním volala, ať se vrátí, ale on ji přes hučící vítr neslyšel. A i kdyby slyšel, stejně by neposlechl. Než doběhl k rybníku, měl kožíšek bílý skoro jako jeho sestra. Hned si klekl k díře v ledu a zavolal na zlatou rybku. Nic se nedělo. Ani na druhý pokus se mu nepodařilo rybu přivolat, a tak se otočil k odchodu.
„Jak se ti líbí dárky?“ ozvalo se za ním. Kotě se otočilo. I přes hustě padající vločky bylo rybku ve vodě díky zlatým šupinkám dobře vidět.
„Prosímtě, nevíš, kde je táta a sestřička? Mohla bys je prosím přivolat?“
„Všechna přání jsi už vyčerpal,“ odpověděla ryba.
„A kdybych je vzal zpátky a místo toho si přál mít celou rodinu pohromadě?“
Rybka se zamyslela. „Copak ty už nechceš jezdit na skateboardu, ani si hrát na počítači, ani...“
„Nechci,“ přerušil ji kocourek, „já si chci užít krásné Vánoce s celou rodinou.“
Rybka už jenom přikývla.
Než se kocourek vzpamatoval, seděl zase doma u svátečně prostřeného stolu. „Dobrou chuť,“ popřála mu bílá kočička, která seděla vedle něj. Kocourek se zmateně rozhlédl. Ano, byl tu i tatínek. Seděl s maminkou naproti koťatům a jedli kapra. Kocourkovi vrtalo hlavou, jak je tohle možné. Že by kouzlo?
Po večeři mu jeho sestřička dala obrázek, který sama nakreslila. „Ten se ti povedl!“ zaradoval se kocourek. Nakonec si tyto Vánoce moc užili. A kocourek zjistil, že tím nejhezčím dárkem je mít šťastnou rodinu.
