Žil byl jednou jeden králíček, jehož jméno znělo asi takhle – Lumpiprdla. I když někteří by si přáli, aby nebyl. Ti by ho tolerovali, jen kdyby nebyl Lumpiprdlou, a tím nemyslí jeho legrační jméno, nýbrž aby nebyl tím, čím on je, co má zaryto v povaze a co ho dělá Lumpiprdlou. Ale tyto lidi a zvířátka neposlouchejte, ti neví, co je zábava, a nevidí tu duševní hodnotu, která se v tom chlupatém stvoření skrývá.

Dejme tomu, že je Lumpiprdla králík. Tím si totiž není nikdo jistý, možná ani sám Lumpiprdla, protože když se ho zeptáte, co že je to zač, odpoví vám: „Lumpiprdla Pizizubka. K vašim službám, hergot.“

A to poslední slůvko dělá jeho představení tak znejišťujícím a z míry vyvádějícím, že nemáme tušení, jestli to jen někde nezaslechl (on slyší moc dobře, k tomu se ještě dostaneme) a nežvatlá to jako videonahrávka.

Pan Lumpiprdla... nebo snad paní Lumpiprdla? Těžko říct, proto to říkat nebudeme. Zkrátka a dobře Lumpiprdla je tak trochu nepovedený, co se vzhledu týče, nicméně je velmi povedený, hovoříme-li o jeho proslulé duševní povedenosti. A tím myslíme, že je pěkné kvítko. Kvítko pestrobarevné, přerostlé a zubaté.

Se svým zbarvením se Lumpiprdla Pizizubka už narodil, za což on nemůže. Stejně jako nemůže za to, že má enormně dlouhá ušiska, a i s velikostí a huňatostí ocasu to jeho neznámý stvořitel přepískl. Někteří odborníci se domnívají, že má tohoto tvora na svědomí jakási osoba z Čech, ale nechceme snad hlásat lživé informace, no ne? Lumpiprdlova minulost je zkrátka a dobře utajená, a rýpat se v ní je jako rýpat se v králičím bobku. Tedy zbytečné a ne úplně společensky korektní.

Díky svým dlouhatánským uším dokáže Lumpiprdla slyšet i zvuky na druhé straně galaxie, proto se nedivte, když bude občas napodobovat zvuky ze Saturnu, které jsou ze všech planetárních zvuků jeho nejoblíbenější, jelikož mu připadá, že ona planeta tančí se svými prstenci hulahup.

Co vás na něm taky udeří do očí je, že se mu po těle rozprostírají tuhle puntíky, tamhle proužky a nechybí mu ani kostičky. Šilhá a často svými panenkami, které má každou jinak velkou, civí takzvaně „doblba“, a to klidně i celé hodiny, má-li zírací náladu. Obě kukadla má fialová.

Jen dva přední hlodáky mu vykukují zpod pysků, a to je dobře, jelikož má jinak tlamičku plnou jehlovitých zubů. To on ukazovat nechce, protože rád zapadá alespoň trochu do davu, přestože je hloupoučký. Dobrou radu si zkrátka Lumpiprdla vezme k srdci, někdy až moc, takže když mu bratránek Mrkvička poradil, aby neotevíral pusu, že ho ty špičaté zuby děsí, Lumpiprdla pusu ještě týden neotevřel. Naštěstí (pro suchary naneštěstí) mu Mrkvička po tom týdnu hladovění velkoryse prozradil, že může pusu otevřít, když potřebuje něco důležitého říct nebo dostat do tlamy potravu.

Lumpiprdla Pizizubka se živí výhradně natí z mrkve, nikoliv kořenem, protože on rád žere všechno naopak, pokud je to vůbec možné. Pije jedině kakao, což se u králíků těžko dostává, a proto se musel adaptovat a začít chodit pro kakao v krabici do sámošky. Peníze nemá a není zlý, jen neví, že se za to musí platit. Je jedině dobře, že si ho prodavačka většinou přes pult nevšimne a Lumpiprdla tak může mírumilovně odejít z obchodu bez placení.

Lumpiprdla nežije, jako ostatní králíci, v teploučké noře v nížinách. Usadil se v hnízdě sovice sněžné na hoře Hatlamatlas, kde je jeho jediným a tudíž i nejnerudnějším sousedem starý Yetti. To hnízdo nebylo ani zdaleka vybydlené – Lumpiprdla se nakvartýroval k Ruprtovi, kterému hnízdo zbylo po Matičce houkalce, jak jí Lumpiprdla říká.

Ruprt je Lumpiprdlův jediný kamarád. Nejdřív to bylo přátelství z donucení, protože bylo Matičce houkalce Lumpiprdly líto. Pak si však Ruprt k pestrobarevnému ušákovi našel cestu a už se ho nikdy nepokusil z hnízda vykopnout. (Tím vykopnout myslíme doslova.)

Ve volném čase spolu Lumpiprdla s Ruprtem docházejí do kroužku akčního plavání, jehož je Lumpiprdla zakladatelem a jedním ze dvou členů. Akční plavání spočívá v tom, že Lumpiprdla skočí do divoké řeky a snaží se uniknout krokodýlovi. Ruprt přitom ani není ve vodě, což dá rozum, ale stejně chodí Lumpiprdlu podporovat a modlit se, aby ho máma neseřvala, že nabádá králíka k plavání s krokodýlem.

Nepřátel má Lumpiprdla mnoho, ale není si toho vědom, takže si žije vlastně docela spokojený život. Zvířátka, která ho nemají ráda, tu nenávist odůvodňují tím, že zničí, na co sáhne, a nezná pojem soukromé vlastnictví, což vysvětluje i to kradení čokoládového mléka ze samoobsluhy.

Kdyby Lumpiprdla zrovna nedělal ty své typické vylomeniny, asi by se k tomuto článku vyjádřil. Nejspíš tím způsobem, že by mu byl králík na obrázku, který je vlastně on, povědomý, a pak by si zase zašel pro kakao.

To už bude pro dnešek všechno, i když by se o něm dalo ještě milion věcí povědět.

Pokud se vám článek líbil, nezapomeňte napsat do diskuze.
Qetuo