Alíkovina

O mráčku, který už nikdy nechtěl plakat

vydáno  •  Pohádky

Dnes vám chci říct mou pohádku o mráčku, který už nikdy nechtěl plakat.

Mráček, © Tobias7

To si takhle jednoho letního dne malý mráček plul zase po obloze. Lenošil, převaloval se a pozoroval děti, které jak malí mravenečci skotačily, běhaly a dováděly. Na hlavách měly kšiltovky a z nebe vypadaly jako malé barevné puntíky. Některé měly na nohách obuté sandály, jiné běhaly bosé. Mráček měl moc rád tyhle chvíle. Jednou, rošťák jeden, doplul až před slunce a nebe se zatáhlo. To pak děti odcházely od bazénů, rybníků a z pískovišť. Barevné tečky zmizely do domů a pod střechy. Všecno pomalu utichlo. Nebe bylo šedé a mráček byl najednou smutný. A tu se rozhodl: „Už nikdy nebudu plakat!“

A tak se rychle převalil a nechal sluníčko rozzářit jeho paprsky. Hlídal také, aby před slunce žádný jiný mrak nepřiplul. Děti zase nasadily své kšiltovky a klobouky, oblékly plavky a hračky vysypaly do pískovišť. Ti velcí zase připojili zahradní hadice a kropili trávníky a květinové záhony. Všude bylo živo a veselo. Mráček byl spokojený a radoval se. „Tohle je báječné! Takhle to má být!“

Když už to trvalo několik dnů, mráček si všimnul, že děti neskotačí tak často, velcí nezalévají a všichni na ulicích se plouží líně a znaveně. Připlul tedy ke slunci a ptá se: „Proč už si děti nehrají? Proč velcí nezalévají a jsou tak líní?“ Slunce se jen smutně pousmálo: „Je jim velké horko. Ve studnách už vyschla voda a lidé jsou velmi unavení. Tráva a květiny pomalu hynou. Nemají vodu, kterou potřebují k životu.“ Mráček byl zmatený a smutný. Odplul od slunce a cítil se velmi mizerně. Nedokázal myslet na nic jiného. Bylo mu tak těžko, že se z toho rozplakal. Když první kapky začaly dopadat na vyprahlou zem, nikdo si toho nevšiml. A mráček plakal a plakal.

Po chvíli začaly kytky zvedat své lístky a tráva pomalu narovnávala svá stébla. A děti začaly radostně výskat a skákat v loužích. Studny se plnily vodou a všichni se radovali. A tak mráček plakal a plakal a zároveň se smál a slunce nakreslilo na nebi tu nejkrásnější duhu. A on najednou pochopil, že pro rovnováhu života jsou i slzy velmi, velmi důležité. A to nejen pro mráčky.

Autor: (11 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (10)

Příspěvek z 7. září ve 13:54.
Kiki09 v něm napsala:

Moc pěkná pohádka. A ten obrázek

Příspěvek z 5. září v 15:18.
Jirkajurka v něm napsala:

moc se mi to líbí, potěšilo mě to :-)$>

Příspěvek z 2. září v 10:05.
Romulus-Caesar v něm napsal:

Velmi dobře napsáno mladý padavane...