Alíkovina

O nejlepších Vánocích

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
"Počkej, Lauro!" zavolala jsem na svou nejlepší kamarádku. Ta už si nadšeně a zvědavě sedla na svého koně, pětiletého Byrse. Byrs byl velice splašený, ale nějakými těmi jablky ho ihned Laura dokázala zkrotit. A také moje tříletá sněhově bílá klisna Hettie.

Vánoční trhy ve Vídni., © MAFRA

Zbožňovala jsem vánoční projížďky po lese s našimi koníky. A nejvíce mě zajímalo to, jestli se náhodou nestane nějaký zázrak.

"Ještě musím přibalit kaštany pro zvířata," vzpomněla jsem si. Každý rok jsme totiž na Štědrý den hned ráno vyrazily do lesa, abychom nasypaly do krmítka lesním zvířátkům nějaké dobroty. Veverky a srny se okamžitě sběhly k nám, aby ochutnaly to, co jsme jim tentokrát s Laurou přinesly.

Nejradši jsem se ale dívala na malé zajíce, kteří k nám doběhli z nejbližšího pole. Pořád se tam snažili vyhrabat něco k snědku. Ale o to už jsme se my s Laurou postaraly.

"Hettie už čeká, Olivie," přemlouvala mě rychle Laura. Já jsem se na ni pouze usmála a běžela pro veliký pytel s kaštany a mrkvičkami nebo také chutnými jablky, které jsme pouze sesbíraly ze země na podzim pod naší jabloní. Však zvířátka si na nich také pochutnají. A když se náhodou splaší Byrs... Tak se nemusíme obávat, že by se něco pokazilo!

"Jdeš, Olivie?" "Jasně," uklidňovala jsem ji. Všechno už jsem měla hotové, jen jsem měla strach, že se něco stane. Mohlo se přece stát cokoliv. Ale tentokrát jsem se opravdu moc bála.

Nezapomněla jsem na něco náhodou? Ne. Všechno musí proběhnout v pořádku. Samy do lesa jezdíme už od mých sedmnácti let, co odjel starý Billy Horn. A rodiče? Já jsem rodiče neměla. A Lauřiny rodiče jsme vždy pozvaly na štědrovečerní večeři, to znamená, že přijedou večer.

"No tak! Olivie!," netrpělivě na mě zakřičela Laura. Vyběhla jsem ihned ven a vyskočila si na moji krásnou Hettie. Ta okamžitě pochopila, že vyrážíme a lehce a ladně vyjela směrem k lesu. Ale Byrs se zase splašil. "Byrsi, stůj! Čekej! Olivie! Pomoc!" křičela Laura. Já jsem se tomu ale srdečně smála. Když jsem viděla, že už to ale opravdu není legrace, zavolala jsem na Byrse: "Brrr! Byrsi! Brrr! Stůj!" a Byrs okamžitě zpomalil a klusal vedle Hettie.

"Jak děláš, že tě skoro všechny zvířata poslechnou úplně na slovo, Olivie?" zeptala se mě po chvilce podrážděně Laura. "Cítí ve mně autoritu, Lauro," poškádlila jsem ji.

Než jsme se nadály, už jsme jeli lesíkem ke krmítku. Na nás zde již čekala malá veverka a hladová srna. Pozdravila jsem je a ihned jim nasypala do krmítka připravené dobroty. Vtom se sběhl snad celý les, aby všichni ochutnali. "Páni, ti ale byli hladoví," odvětila přejkvapeně Laura. "No, to jo. A my bychom už asi také měly vyrazit domů, Lauro. Zdá se mi, že se blíží bouřka. A ještě máme ozdobit stromeček a přichystat večeři. Tak honem," pobídla jsem svou kamarádku.

Asi po půlhodině jsme dorazily konečně obě dvě domů. Koně jsme zavřely do vyteplené stáje a my samotné jsme si sedly ke stolu doma. "Už začíná sněžit. Nevím, jestli rodiče trefí, když je taková mlha a není vidět ani na krok, Olivie." "Neboj se, Lauro! Oni dorazí včas! Jenom jestli my všechno stihneme přichystat!" upozornila jsem ji. Než Laura dozdobila stromeček, já už jsem měla navařeno.

Vtom jsem venku uslyšela nějaký pláč. "Co to je?" podivila se Laura. "Půjdu to omrknout." Otevřela jsem dveře a vyběhla ven. Pořád byla bouřka a mně začala být zima. Když jsem šla směrem k tomu hlasitému pláči, tak jsem najednou spatřila malou holčičku, která seděla vedle malého bígla. Byla celá zmrzlá a v ruce držela něco malého a třpytivého. Byl to malý řetízek.

Ihned jsem se k holčičce sehnula a vzala ji do náruče. Zavolala jsem i jejího pejska a on poslušně šel za mnou. Oba jsem je vzala do našeho domečku. "Jé, kdo to je, Olivie?" "Já nevím, ale je celá zmrzlá a má mokrou bundu i kalhoty. Nemáš nějaké staré teplé oblečení, Lauro?" "Já chci maminku!" zaskučela najednou ta malá.

Ihned jsem ji posadila na malou dřevěnou židli a začala jí sundávat promoklou bundu i kalhoty s čepicí a její staré kožené botičky. "Ne, ne! Ty botičky ne, ty jsou od maminky," plakala ta holčička. Vysvětlila jsem jí, že jí bude zima, když na sobě bude mít ty mokré věci a utřela jí slzičky z obličeje. "Ale já chci maminku! Dívej se, co mi dala," popotáhla a ukázala mi ten malý stříbrný řetízek. Viselo na něm malé otevírací srdíčko a vevnitř byla malá fotečka mladé ženy. "To je maminka?" zeptala jsem se jí. "Ano. Ale ona se nechtěla hýbat a jít dál," rozplakala se potom ještě víc.

Hned jsem pochopila, že je s její maminkou, ale i tou malou holčičkou zle. "A jak se jmenuješ, beruško?" "Kristie. A toto je Baryk," ukázala na toho pejska. Toho jsem totiž ještě před chvílí uložila do malého pelíšku. Ihned usnul. "A kde se nechtěla hýbat, Kristie?" "V lese! Ona spadla a řekla, že jsem její holčička a usnula! A já jsem v té bouři zabloudila a pak přišla sem a už jsem nemohla dál!" Rozbrečela se ještě víc.

To už ale Laura přinesla svoje staré tričko a dlouhou sukni. "Snad to postačí, Olivie!" "Jistěže postačí! Prosím tě, musíme si ji tady nechat! A taky zavoláme policii. Její máma prý usnula někde v lese. Musíme té malé pomoct!" "Dobře," souhlasila Laura.

Dala jsem malé Kristie nějaké moje staré panenky, aby si s nimi hrála. To Lauřino tričko jí viselo až po kolena a ta stará dlouhá sukně se jí vždycky svezla na zem a Kristie zakopla. Hrozně jsem se tomu smála. A Kristie taky. Krásně se na mě podívala a její zářivá očka vypadala, jakoby mi chtěla něco prozradit.

"Olivie, je tady policie," přišla za mnou po chvilce Laura. To jsem Kristie zrovna namazala chleba s džemem a dala jí teplý čaj. "Už?" podivila jsem se. Mladý strážník vstoupil do dveří a pravil: "Prosím, ta malá půjde s námi." Než to dořekl, už byla Kristie schovaná nahoře v mém pokoji pod postelí a plakala.

Přišla jsem za ní nahoru a zeptala jsem se jí: "Co se stalo, Kristie?" "Já s ním nechci jít!" "Proč, Kristie?" "Protože on křičel na maminku!" Opravdu mě dostalo to, co řekla. Pětiletá malá holčička. Nebyla hloupá, ale rozumněla tomu. A já jsem se o ni bála. "Řekl jí, že bude mít problém a že on to zařídí a pak jsme utekly pryč! A maminka už se nevzbudila! Olivie, nenechávej mě jít s ním! Prosím, Olivie!" prosila.

Jak jsem ji mohla zradit? A přitom neudělat hloupost? A co myslel ten strážník tím, že se postará o to, aby Kristieina máma měla problém? "Olivie! Pan policista tady čeká a už mu to leze na nervy," zavolala na mě Laura. "Řekni mu, aby počkal!" "Vydejte mi tu malou," rozohňoval se.

"Co jste měl s její mámou?" zeptala jsem se, když jsem sešla dolů. V náruči jsem držela malou Kristie a ta se mi zarývala svými nehtíky do krku, až jsem myslela, že ji pustím. "To jako víte odkud, že jsem znal její matku?" "Řekla mi, že jste na ni křičel!" "Ano! Protože Kristie je moje dcera! A ona mi nechtěla dovolit se s ní stýkat!"

"Prosím?" podivila se Laura. Koukala na nás, jakoby jsme jí zatajily, že do města přijel Justin Bieber a ona to propásla. "Kristie, už budu hodný táta! Prosím, obejmi mě!" žadonil. Kristie nechtěla. Ale po chvilce pustila a svého otce objala. "Ale maminka..." "Je v pořádku! Už jsme ji i převezli do nemocnice a žije, Kristie. A Baryk čeká v autě," uklidňoval pan strážník malou Kristie.

Ta se pouze usmála a silně se svému tátovi ovinula kolem krku jako had. Zamávala mi a řekla, že mě brzy navštíví. Se strážníkem jsme se dohodli, že se uvidíme a s Laurou jsme byly rády, že všechno tak dobře dopadlo.

Asi po hodině přijeli Lauřini rodiče. Usedli jsme ke stolu a pořádně si o všem popovídali a najedli se. Potom jsme si vyměnili dárky. Já jsem dostala pěkný řetízek, stříbrný s otevírajícím se srdíčkem, stejný, jako měla Kristie. A už vím, jakou fotku si tam dám! No přece Lauru a Kristie!

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (5)

Příspěvek z 24. prosince 2013 v 16:04.
SiSi v něm napsala:

Sisik

souhlas: Už jsem vydala dvě...:-D 18

Příspěvek z 23. prosince 2013 ve 22:42.
kapibary v něm napsala:

souhlas

souhlas s ostatníma, suprový článek. Ten kdo tohle napsal by měl napsat knihu.

Příspěvek z 23. prosince 2013 v 19:26.
Nefí v něm napsala:

NO WOW!

To je skvělýýýýýýý! Připadala jsem si jako u čtení knížky!!10