Byla jednou taková jedna menší farma, která se byla majetkem pana Skočdopole. Sídlila nedaleko Kutné hory. Jednoho večera se na farmě narodilo pět malých selátek. Jedno prasátko pojmenovali Lojzík. To jméno získal po pradědečkovi z Pardubic. Lojzík byl úplně obyčejné prasátko, ovšem svým způsobem trochu jiné – měl dlouhý nos. Bohužel, jak to tak bývá, si z něj sourozenci utahovali a navíc mu tak trochu ubližovali. Hrávali si na Vinnetoua a Lojzík měl roli proradného šerifa. Obvykle skončil přivázaný ke kůlu, někdy se stalo, že na něj zapomněli a on zmeškal večeři. Jediný, kdo ho dokázal utěšit, byla jeho maminka. Ta vždycky byla při něm.

Často sedával a koukal na hvězdičky. Jednou se takhle setkal s vrabčákem Čepeřákem. S tím se vydal na cestu – Lojzík chtěl totiž zjistit, jestli někde nemá jinou rodinu než tu současnou s krátkými nosy. Čepeřák ho zavedl do zoo. Tam navštívili mnoho zvířátek, ale Lojzík nenašel nikoho, s kým by mohl být rodina. Ovšem jak tak Lojzík s Čepeřákem chodili po zoo, tak Lojzíka najednou chytili do sítě zdejší zaměstnanci a dali ho do klece. V noci začal klec podhrabávat, aby mohl utéct, nechtělo se mu totiž v zoo zůstat. Čepeřák mu vydatně pomáhal...

Zbytek děje najdete v knížce, celý ho prozrazovat nebudu.

Moc hezká pohádková knížka s pěknými obrázky. Avšak má jednu zvláštnost. Všechen text je uváděný dvojmo – to znamená nejdřív česky a pod tím to samé, ale anglicky. Má to rozhodně učební efekt. Na konci čtenáři najdou i slovníček. Knížka je malá, má v podstatě pár stránek – 56.