"Stalo se to v létě. Vlastně se to stát nemělo, ale už to nejde vrátit." Tohle jediné si  Javor myslel, když přišel o svého člověka. Jeho člověk v létě zemřel. Utopil se, když si hrál s kamarády u řeky. Spadl do vody a rozbil si hlavu o kámen. Už mu nebylo pomoci.

Javor měl v sobě mnoho jeho vzpomínek, snů a mnoho jejich společných dnů. Prožíval s ním už svůj několikátý život. Vždy se vrátil, ale tentokrát to bylo jiné. Když tak mladý člověk přijde o život, trvá mu léta, než se může vrátit. A to bylo pro Javor špatné. Vždyť to byl on, jeho snář, kamarád a nejlepší přítel. A takhle dopadl. Pomalu uvadal, nekvetl. Ani listy na něm už nerostly, jak moc byl smutný. 

Jednoho dne kolem Javoru prošlo děvče, malé s dlouhými kudrnatými vlasy. Prozpěvovalo si nějakou písničku, ale to bylo Javoru všechno jedno. Viděl totiž její duši. Tak krásnou a čistou duši neviděl už hodně dlouho. Naposledy u člověka jeho souseda Topola. Topol byl bohužel skácen a s ním zmizel i jeho člověk. To děvče ho prostě uchvátilo. A také věděl, že to děvče si ještě žádný strom nevybral a ono si nevybralo žádný strom.

Snažil se ji získat pro sebe. Začal kvést, rostly na něm lístky a voněl tak krásně, jako žádný jiný strom. Nechal si také narůst větve v menší výšce, aby se děvče pohodlněji dostávalo do jeho koruny.

Potom se ale stalo něco, co mu vyrazilo dech. Děvče přišlo ke všem stromům, které potkalo a objalo je. Něco jim pošeptalo a šlo dál. Javor nic neslyšel a děvče mu také nic neřeklo. Okolní stromy mlčely.

Javor už nedoufal. Byl velice zoufalý. Děvče se už měsíc neukázalo.

Pak najednou přišlo. S copánky po obou stranách neslo krásný košík a láhev s vodou. Přistoupilo k Javoru, přitisklo k němu hlavičku a uvidělo vše, co Javor se svým bývalým člověkem prožil. Bylo jí ho moc líto, protože ostatní stromy měly prázdné vzpomínky. Vždy zapomněly.

Kouklo se na Javor, vyšplhalo nahoru a pošeptalo mu tři vzácná slova. Netušil, kde je získala, ale od té doby byli spojeni už navždy. Javor měl svého člověka, vzácného a ušlechtilého. Byl velice šťastný.

Přejme takovýto konec každému stromu a neničme je, ani jejich větve.