Byla jednou jedna farma a na té farmě žilo hodně druhů zvířátek. Byli tam kočka Míca, fenka Asta, kohout Kokrháč a slepička Lenička, kobylka Bětka, prasnice Chrochtalka, kachna Machna a koza Róza.

A pak, během března a dubna, se na farmě narodila spousta mláďátek. Že se narodí jedno hříbátko nebo jedno kůzlátko, to je obyčejná věc, ale aby se narodilo jenom jedno kuřátko, kachňátko, selátko, koťátko a štěňátko, to na farmě ještě nikdy nezažili. (Většinou bylo celé hejno kuřátek a kachňátek a nejméně 4 štěňátka, koťata a selata.)

Mláďátka od svých maminek slyšela, že zrovna ten jejich druh je ten nejúžasnější a na farmě nejdůležitější.

Kočka Míca říkala malému Macíkovi: „Bez našeho lovení by úrodu sežraly myši.“ Asta zase malému Flíčkovi: „Kdybychom farmu nehlídali, tak ji celou rozkradou zloději.“ Slepice Lenka říkala malé Zobince o tom, jak táta kohout všechny budí. Kachna Machna vyprávěla malé Máchalce: „Bez našeho pojídání slimáků by ti neřádi celou zahradu sežrali.“ Kobylka Bětka vyprávěla malému Řechtálkovi o tom, že jejich práce v lese je velice důležitá, bez nich by z prudkého srázu farmář dřevo nedostal. Proto jsou všechna mláďátka nafoukaná a pyšná, aniž by sama něco uměla.

Jednoho dne Macík spokojeně podřimoval na kusu balíku slámy, když vtom vytřeštil oči a nastražil uši, ale než stačil utéct, už s ním bez optání štěně Flíček hrálo na babu. Macík se zděšeně pokoušel uniknout do domu farmářky Natálky a farmáře Dana, kam pochopitelně pidi uslintané psisko nesmělo.

Natálka, © Blébleblé

Skočil na parapet, ale naneštěstí Dan natíral svou chaloupku fialovou barvou, a do té barvy Macík vrazil. Malý flekatý psík si ani nevšiml, že je celý fialkový, a už upaloval do baráčku, kde zrovna farmář Dan klimbal u svých novin a hrozně se polekal, co se to děje. Jak vykřikl, tak se zvířátka polekala a pelášila rovnou na dvorek. V kuchyni na parapetu stála váza s květinami. Kotě ji srazilo dolů a pak už otevřeným oknem vyletělo na dvůr, kde ostatní zvířátka mezitím rozšlapala barvu. No prostě fialový ráj!

I ostatní mláďátka se činila. Malé kůzle okousalo všechny muškáty, co měla Natálka na oknech. Hříbátko podupalo záhon se zelím a salátem. Také Máchalka a Zobinka se činily. Máchalka si pletla žlaby s vodou s plaveckým bazénem a veškerou vodu z nich vycákala. Zobinka zase nesnesla plná korýtka, stoupla si doprostřed a hrabala a hrabala, dokud všechno nevyhrabala z koryta na zem.

To už měli Dan i Natálka zvířátek plné zuby, a aby toho nebylo málo, přijel k nim na prázdniny synovec Tom, kluk, co nikdy neudělá nic dobrého a vymýšlí samé lumpárny. Hned, jak přijel, tak vypustil prasátka z ohrady a ta rozryla záhony s petrželí a mrkví.

Prasátka, © Blébleblé

Pak uvázal kočce zvoneček na krk, že ji myši slyšely na dálku. Astu zavřel do chlívku, takže nemohla zahnat zloděje ze sadu, a ti očesali několik stromů třešní. Pak si začal kopat s míčem a vysklil okno od kuchyně. Toho se lekl, to nechtěl udělat, a řekl si: „radši se teď pojedu projet na koni a vrátím se, až se Dan přestane zlobit.“ Tom jel na Bětce a zdálo se mu, že je moc pomalá, líná. Tak ji švihl proutkem. Bětka se splašila a jak tak bezhlavě běžela, špatně se odrazila při přeskakování ohrady a při dopadu padla na zem, pak se jí sice povedlo vstát, ale na pravou přední nemohla došlápnout. Tomovi se nic nestalo. Mezitím si Natálka při odklízení střepů pořezala ruku. Když Dan uviděl tu pohromu, ihned poslal SMS, ať si odvezou Toma domů, že ho tam nechce, a pak zavolal sousedovi, aby mu ohlídal farmu. Sám jel do města a vezl Natálku na pohotovost a Bětku na veterinární kliniku.

Tom se bál rodičů, na nic nečekal, nenápadně se vykradl z farmy a pěšinkou se vydal do neznáma. Všimla si toho jedině mláďata, a místo, aby na něj upozornila, se vykradla ven a vydala se za ním. Dospělá zvířátka spala po obědě a nic netušila.

Zvířátka si cestou hrála, a tak za chvíli Toma ztratila z dohledu a nevěděla, kam šel. Naštěstí byla u stromu, a tak se Macík rozhodl na ten strom vylézt a zjistit, kde Tom je. Šplhání nahoru šlo dobře, a tak Macík hned viděl, kde Tom je, a mohli se vydat na cestu. Ale nejprve musel slézt dolů, a to byl problém. Nakonec Macík musel skočit a žuchl přímo do bodláčí, takže byl popíchaný. „Jau, jau, to to bolí.“ Za chvíli došli k lesu, kde Tom odpočíval.

Flíček uslyšel zvláštní zvuk z křoví. Bez rozmýšlení se k němu vrhl. Byla tam byla, ze které vycházel ten bzukot. Zvědavě tam strčil čumák a se zavytím vystřelil z křoví. Za ním roj vos! Ještě štěstí, že tam byl potok, do kterého Flíček skočil, a tak se zachránil. Ale čumáček mu otekl a bolelo to, proto naříkal. „Jau, jau, to to bolí.“

Mlsné kůzlátko uvidělo krásné kytičky. „Mňam, mňam, ty musí být dobré, když jsou tak krásné.“ Dobré moc nebyly, zato mu po nich otekl jazyk, až se mu špatně dýchalo. Ještě štěstí, že tu byl ten potůček, ve kterém našel Flíček záchranu, i malému kůzlátku voda pomohla zchladit jazyk.

Na mláďátka se nalepila smůla smůlovitá a nechtěla je opustit. A je to tady zas. „Bum, prásk,“ ozval se strašný zvuk z lesa. Poplašený Řechtálek uskočil přímo doprostřed trní, větvičky se mu zamotaly do hřívy a on se nemohl z křoví dostat, bolestí a strachem vyděšený řehtal. „Iháhááá, moje hřívá, iháháááhá, pomožte mi někdo, iháhááá.“

To se zvukem výstřelu probudilo Toma ze spánku. Prvně se nevěřícně rozhlédl. „Kde jste se tu vzali a kdo vám tak ublížil?“ Sice zvířátkům nerozuměl, ale pochopil, že nutně potřebují pomoct. Prvně šel vyprostit Řechtálka z trní. Sám si pořádně podrápal ruce, než se mu to povedlo.

„Tak, a teď vás honem odvedu domů!“ Jenže, co to? Sám nevěděl, kterou pěšinkou k lesu přišli. Přemýšlel a vybral si tu nejširší cestu. Zobinka a Máchalka už nemohly jít, jak měly unavené nožky. Proto si je Tom dal do batohu a do náručí si vzal Macíka, kterého tlapičky taky už nechtěly poslouchat.

Nakonec šťastně došli k sousední farmě. No nebyl na ně pěkný pohled. Tom a Řechtálek samý šrám a drápanec. Kůzle s oteklou tlamičkou a štěně oteklé celé. Kotě kožíšek plný bodlákových kuliček. Jen kuře a kachně mohou mluvit o štěstí, že mají akorát uchozené nohy.

Farmář jim dal najíst a zavolal Danovi, který si pro ně přijel s přívěsem a odvezl je domů na farmu. Tam se setkali s Natálkou, ta měla moc velkou radost, že se mláďátka vrátila, a hned se dala do jejich ošetřování. Sama měla na ruce pár stehů a ruku v obvazech, ale už ji to skoro nebolelo. Kobylka Bětka naštěstí také neměla nohu zlomenou, jen na pár dnů zavázanou.

Tom jim vyprávěl, jak našel zvířátka u lesa a jak se bál rozzlobených rodičů, a sliboval, že už nikdy nebude zvířátkům ubližovat, protože je má rád. Danovi s Natálkou se ho zželelo, a tak si ho nechali na farmě na celé prázdniny.