Já trpím oběma. Není to nic příjemného a nikomu to nepřeju. Jde o to, že vás tato choroba nutí vykonat nějakou činnost, abyste uspokojili úzkosti. Pokud ji nevykonáte, musíte na to stále myslet a jste nervózní.

Tak třeba se musím, když zhasínám, opakovaně dotýkat vypínače. Čehokoliv se dotknu, musí to být čtyřikrát. Bojím se, že když to bude třikrát, tak se něco stane.

Neustále kontroluji čas, dotýkám se věcí čtyřikrát. A když něco čtu, neustále se vracím čtyřikrát na začátek. Začalo to jednoduchými kompulzemi a já to lékařce neřekla, styděla jsem se. Chyba. Pokud máte slabší projevy tohoto onemocnění, nebojte se to říct komukoliv, psycholog či psychiatr vám pomohou. Mou vinou se nemoc z lehčích kompulzí rozvinula v horší. Když jsem se svěřila psycholožce, dostala jsem léky.

Snažím se na to nemyslet. Říkám si, že „to“ neexistuje. Snažím se nemoc takhle ignorovat.

Pokud máte obavy, že máte podobné problémy, svěřte se. Opravdu se nebojte to říct. Nemocí trpí hodně lidí a ani o tom neví. Není to ostuda. Já s nemocí bojuji asi dva roky a daří se mi.