Alíkovina

Obyčejná holka? Ne!

vydáno  •  Škola a poznání
Některé z dívek mají hrůzu z toho, že jsou obyčejné, nikdo je nemá rád, nikdo se o ně nezajímá... Dávají to za vinu tomu, že nejsou nijak zvláštní ani výjimečné. A já se ptám: "Co je to za hloupost?" Vždyť každá z nás je něčím zvláštní a neobyčejná!

Z výstavy připravené libereckými školáky na téma šikana., © Radkaa

V první třídě jsem byla hrozně zklamaná. A to i přesto, že jsem nikdy jsem neměla problémy s komunikací a do školy jsem se hrozně těšila. Čekala jsem, že se objeví někdo, kdo bude mou konkurencí...

Zatím jsem byla jednou z nejlepších ve třídě. Když se paní učitelka zeptala, co je to chýše, automaticky jsem zvedla ruku. Potom jsem otočila hlavou. Nikdo ani netušil, co to znamená. Jen já!

Poradna

Alík radí dětem

odpovědi na téma šikana

Tenkrát mi poprvé došlo, že jsem v něčem jiná. Díky tomu jsem se první dva roky základky necítila odstrčená. Spolužáci mě milovali, učitelé mě milovali, rodiče mě milovali. Měla jsem vše, po čem holka jako já může toužit.

Můj táta je Němec a všichni mě obdivovali, jak to dokážu, mluvit s ním. Komplex méněcennosti tehdy nebyl na místě. Chodila jsem do tanečního souboru, který byl známý po celém světě. To jediné mě nebavilo a nešlo mi. Já mám ale vysoký cholesterol, takže jsem cvičit musela.

S šikanou jsem se setkala třikrát...Poté naše učitelka otěhotněla a do třetí třídy nastoupila nová. Do té doby nejhodnější třída v ročníku se stala nejzlobivější na celé škole. A potom začali moji tehdy nejlepší kámošku šikanovat.

A paní učitelka se rozhodla to vyřešit. Na jednom "sezení" označila mě, jako sémě všeho zlého. Prý za to všechno můžu já. S duší osmiletého dítěte to udělalo své. Mí spolužáci mě sice před učitelkou hájili, ale já jsem sama sebe začala obviňovat.

Naráz se ze šťastného, veselého dítěte stala nešťastná troska. Měla jsem pocit, že za všechny chyby světa jsem zodpovědná. Byl to nesmysl, ale pochopí to malá holčička? Doma jsem se nesvěřila a tak mi to nikdo nevyvracel. V souboru kluci vycítili, že jsem bezbranná a začali mě šikanovat. Nebyla jsem sama. Vedoucí souboru to jen přehlížela. Kluci mnou smýkali po zemi, házeli se mnou a křičeli na mě nadávky. Moje mamka vše věděla, ale nic neudělala, nic neřekla.

Potom přišla další rána - moji rodiče se rozváděli. Jak je to možné? Rok před tím jsem byla nejšťastnější na světě a naráz se mi život sesypal jako domeček z karet. "Můžu za to já?" ptala jsem se sama sebe. Byl to jeden z nejhorších roků mého života. Byla jsem roztěkaná. Z holky, která se pořád jen smála, se stal uzlíček nervů. Stala se ze mě neurotička.

Šikana Ve čtvrté třídě jsme dostali novou učitelku a začala k nám docházet psycholožka. Pokoušela se vymýtit šikanu, ale nepovedlo se. Babička onemocněla rakovinou, ale naštěstí ji vyléčili.

V páté třídě jsme dostali i novou ředitelku a ta nás učila češtinu. Mamka se nakonec rozhodla, že odejdu na soukromé osmileté gymnázium. Podala jsem si přihlášku a po prázdninách jsem měla nastoupit do prvního ročníku.

Přišly prázdniny a já se nervově zhroutila. I přes to jsem odjela na tábor se souborem, kde se na mě všichni dívali skrz prsty. Trénink byl neúnosný. Třikrát denně téměř hodinu a půl. Do toho nepočítám zpěv, povinný budíček a rozcvičku a odpolední vycházky. Na jednom pokoji byly dvě postele a tísnilo se tam pět dívek. Já byla na pokoji s letištěm a koupelnou sama. Nechalo to ve mně hluboké stopy.

Šikana - co to je?Přes den buzerace a neúnosné požadavky, noc jsem zase trávila sama. Jídlo bylo naplněno tuky, které nesmím. Bylo mi špatně. Přestala jsem jíst a zvracela jsem vodu. Po druhé noci jsem už nemohla dál. Jenže co jsem mohla dělat?

Žádný signál a nikdo na mě nebral ohled. Se všemi penězi, které jsem měla, jsem zavolala z automatu mamce. Slibovala, že přijede. Po dvou hodinách se neukázala. Volala jsem znova. Plakala jsem, prosila. Nakonec přijela.

Hrozně mě seřvala a potom šla za vedoucí táborového oddílu. Ta měla rizikové těhotenství. Přesto si dítěte-daru nevážila. Když jsme byli na vycházce, musela jsem se o její holčičku starat. Proč já? Vůbec ji nezajímalo, co budu dělat. Hlavně že se nemusí starat.

Byla jsem otřesená a zahanbená zároveň. Mamka mě odvezla domů a vedoucí souboru se na mě jenom vyčítavě dívala. Přála mi štěstí, přitom to nemyslela upřímně. Cítila jsem se jako ta nejobyčejnější holka pod sluncem, do které si může každý kopnout.

Šikana - mlčící většina.Na nové škole se mi líbilo. Jen když jsem přišla poprvé do třídy, nebyla jsem si jistá, jestli jsem nezabloudila. Každý mluvil s každým a všichni vypadali daleko starší. Nakonec jsem si přisedla k jedné sympatické holce. Po týdnu jsem přišla do školy a zjistila jsem, že na mém místě sedí někdo jiný. Holka z lavice za námi.

Její spolužačka to s ní nemohla vydržet a den předtím si od ní odsedla. Ta holka, co si odsedla, se jmenuje Kája. Bydlí stejně jako já v Místku. Byla mi taky sympatická.

Uvažovala jsem o tom, co mám dělat. A pak jsem se rozhodla, že alespoň jednou musím myslet i sama na sebe. Počkala jsem na ni u šaten a poprosila jsem ji, jestli by si se mnou nesedla. Holka, ke které si přisedla (Terka), pokývala hlavou. Sedly jsme si spolu a staly se z nás nejlepší kamarádky.

S Terkou a dalšíma dvěma holkama tvoříme takový kroužek a jsme jako komunita. Jsem si jistá, že kdyby přišla nová super holka, se kterou bychom si rozuměly, vzaly bychom ji mezi sebe. S Kájou ale tvoříme nerozlučnou dvojici. Po dvou měsících se nás všichni ptali, kolik let se známe.

Nemyslete si ale, že život se se mnou teď mazlí! To ne. Už nechci být jedináček, ale jsem a asi to tak zůstane. Škola mi taky dává hodně zabrat, ale stejně jsem šťastná, kolik to jen jde! Pokud je někdo opravdu tvůj přítel poznáš to. S ním se totiž cítíš výjimečná! Jako já s Kájou a ostatními kamarádkami. Přeji všem, ať je ten jejich svět zamračený jenom tolik, kolik musí být. Snad se i ten váš svět změní k lepšímu!

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (52)

Příspěvek z 9. května 2009 ve 13:55.
Bajíček v něm napsal:

Reakce na zabajka:

nevim jako že jí to tady baví

Příspěvek z 3. května 2009 v 10:18.
Terezinka-Hrozinka v něm napsal:

Reakce na maturant:

Tak,ale jako myslím že udělala dobře..Vím že se musela cítit hrozně když jí každý uraží a opd..Já mám jednoho kamaráda který mi furt nadává,ale myslí to zesrandy a já ho ignoruju,ale kdyby to byla celá moje třída??Asi by mě kleplo!!!!27

Příspěvek z 26. dubna 2009 v 16:40.
Ane010 v něm napsal:

Ajaj

Já taky zažila šikanu. Mi máme ve třídě příšerné kluky. Pořád mi říkali (a pořád říkají) knihomolko, šprtko (přitom žádná šprtka nejsem) a žirafo. A bili mě (někteří mi ještě teď uštědří sem tam pohlavek). A než jsem se po nich mohla ohnat, utekli. Ještě že máme super třídního.