Moje kamarádka byla hodně oblíbená, ale během pár dnů se stalo něco neuvěřitelného. Pohádala se s kamarádkou a teď se s ní nikdo, kromě mě a mých dvou nejlepších kamarádek nebaví. Pro ní je to peklo. Pro polovinu holek a kluků je to normální život. A teď Vám povím její příběh. A jestli si to přečte, tak mi asi poděkuje. Doufám, že se Vám její příběh bude líbit. PS: Kamarádka se jmenuje Míša.
V prosinci loňského roku, těsně před Vánočními prázdninami, jsme v ŠD (školní družině) měli „Vánoční besídku.“ Vše probíhalo naprosto výborně. Všichni jsme se náramně bavili. Pak jsme si zazpívali koledy, rozbalili dárky atd...Najednou se všechno odehrálo strašně rychle.
Z ničeho nic se s ostatními opravdu hodně pohádala a během pár minut se z ní stala úplná nula. Další dny se sesypala a měla horečku. Asi za tři dny jsme měli jet do Jihlavy. Moc jsme se těšili až na ni. My jsme se chvěli radostí a byli nedočkaví, Míša se chvěla smutkem.
Ještě den před výletem dělala, jako by se nic nestalo, ale těsně před odjezdem z parkoviště před naší školou, zazvonil naší družinářce, která s námi jela telefon. Když telefon zvedla, uslyšela mamku Míši a ta jí zdělila, že Míša nikam nepojede, že je na práškách. A vůbec není normální. Že pořád jen říká, že neměla na žádnou besídku chodit. A nejde jí vymluvit, že to ještě může zachránit.
Výlet skončil a my jsme se těšily na Vánoce. Po Vánocích a Silvestru začala zase škola. Všichni jsme si povídali, co jsme dostali k Vánocům. S Míšou se nikdo nebavil. Nikdo si jí nevšímal. Jako by tam nebyla. Každý den o přestávce brečela a nikoho nezajímala. Doufám, že se Vám můj příběh líbil.
Pokračování v dalším článku.
