Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Odchod mé králičí kamarádky Jůlinky

    vydáno  •  Zvířata · Čtenáři píší Alíkoviny · Chovatelství
    Taky máte zvířecí kamarádku nebo kamaráda? Já měla králíčka Jůlinku. Ale jednoho dne se jí nějak přitížilo a další den ji mamka našla mrtvou. Bylo to pro mě něco hrozného.

    Zvířecí hřbitov v Jedlové na Mariánskolázeňsku, © MAFRA

    Jako každý den jsem Jůlinku pustila na dvoře, aby se proběhla. Ale rovnou zalezla do stínu a odtamtud celý den nevylezla. Začínala jsem se o ni bát, aby nebyla nemocná. Večer jsme ji chytali a taťka řekl, že je nějak moc rozpálená, jako kdyby měla horečku. To už byl můj strach na nejvyšší úrovni. Bála jsem se o ni. 

    Otevřela jsem různé stránky, abych zjistila, co jí je. Popsala jsem příznaky své kamarádce a ona mi napsala: "Promiň, ale nám taky zemřeli všichni králíci." Začaly se mi hrnout slzy do očí. Šla jsem se podívat na Jůlinku a všimla jsem si, že už to není ta moje veselá rošťanda, ale smutná králičí slečna, která ztratila jiskru z oka. Bylo mi jí moc líto. 

    Šla jsem spát. V noci jsem nemohla usnout a mockrát jsem se vzbudila. Když jsem slyšela, že Jůlinka dělá hluk, uklidnilo mě to a znovu jsem usnula. Ale ráno mě mamka probudila se slovy: "Jůlinka je mrtvá, nehýbe se, nedýchá..." Vtom jsem se rozbrečela a brečela jsem ještě víc, když jí taťka kopal hrobeček a maminka ji dávala do rakvičky. Poté byl takový menší pohřeb, ale od toho jsem utekla, protože jsem to nemohla vydržet. 

    Teď máme na zahradě hrobeček. Chodím k němu každý den a nosím Jůlince kytičku. Odchod zvířátka je těžký, ale maminka mi říká: "Už ji nic nebolí, byla těžce nemocná a toto bylo pro ni vysvobození..."

    Tak se utěšuji, ale vždycky, když si na ni vzpomenu, se mi hrnou slzy do očí. Ale v příručce o králících je psáno: "Přestaňte truchlit a rozlučte se se svým miláčkem tak, že mu vykopete hrobeček. Ten hrobeček je poslední služba, kterou můžete pro své zvířátko udělat."

    Jůlinko, byla jsi pro mě vším, uměla jsi mě rozveselit, potěšit a uklidnit. Děkuji ti za to. Odpočívej v pokoji.


    Autorka: (11 let)

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (52)

    Příspěvek z 21. srpna 2018 v 15:13.
    číča800 v něm napsala:

    krásné

    Příspěvek z 8. května 2013 v 11:38.
    whabnka v něm napsala:

    napodobne

    Ja mela dve morcatka, Oscara a Viktora......Mela jsem je asi ctyri roky, pak, kdyz jsme se vratili z dovolene, rekli mi rodice, ze Oscar zemrel. Tise jsem proplakala cely den, hlavne proto, ze jsem se s nim ani nemohla rozloucit. Ale na nem bylo videt, ze s nim neni neco v poradku. Byl strasne hubeny, vubec nechtel zrat.
    O pul roku zemrel i mladsi Viktor. Ten byl zase hodne tlusty. Odkdy zemrel Oscar, byl uplne bez nalady, vubec nic nedelal, jenom lezel v koute klece, nebo zral. V soudny den byl jeste vic bez nalady a nejak divne dychal, s mamou sme uz neco tusili, tak jsem si ho zebrala z klece, hladila jsem ho a zpivala mu jeho oblibenou pisnicku, pak jsem ho dala zpet a za par hodin bylo po nem27.
    Ale ted jsem alespon byla pri nem. Proztoze bydlime v baraku, zahradu nemame, tak ho tata sel zakopat nekam do parku. Taky jsem v tichu probrecela cely den.
    Chtela bych dalsi zviratko, ale rodice mi to nedovoli13

    Příspěvek z 5. května 2013 v 8:34.
    LucyBloom v něm napsala:

    Dojemné

    Hrnou se mi slzy do očí27. I já měla zvířátko, Montyho. Bylo mu špatně tak jsme šli k veterináři a on řekl, že si ho musí nechat. A pak mi máma řekla: "Luci, Monty umřel." Brečela jsem celý den a v noci jsem se budila... Je to smutné... Navíc jsme ho ani pohřbít nemohli, protože veterinář si ho nechal2712121212128817