Začalo to, když se mě Barča zeptala, jestli budeme bff. Já samozřejmě nadšeně souhlasila, že jo to bude super. Ale všechno bylo naopak. 

Vmísila se do toho druhá dobrá kamarádka, Terka. Často si s námi povídala a chodila k nám k lavici. Všechno se ještě zhoršilo, když Barča začala jezdit na svoje závody a nechodila třeba tři dny po sobě do školy. A to už bylo velmi špatně. Začala jsem Tereze podlézat. Pořád jsem se s ní bavila. Když přijela Barča, kvůli všemu byla hrozně smutná. 

A tohle ode mě byla fakt hnusná věc. Na obědě jsme se s Terkou domluvily, že jí to řekneme. Tak jsem řekla: „Promiň Baru, ale já už mám jinou bff, Terku.“ Terka mlčela, ale Barča utekla pryč z fronty. Utíkala jsem za ní a viděla jsem, že brečí. Řekla mi, že pro mě dělala všechno, aby mě získala. Odešla pryč ze školy a já se vrátila na oběd. Asi v červenci mi napsala, že už mě nechce jako bff. Já se tomu vůbec nedivila. 

Začal další školní rok. Problém s Terkou byl, že my jsme spolu nevydržely být nej kámošky ani rok, vždycky se to zvrtlo. Ale to jsem si asi moc neuvědomovala. V březnu jsme si povídaly o hodině a učitelka nás napomenula, ale jenom mě. Terka mi pak na kousek papíru napsala: Hahaha, ona vždycky napomene jen tebe!

Po dvou týdnech mi za to dala poznámku. A to byl konec našeho bff. Už jsem věděla, že jsem udělala chybu.  Barča měla za bff Anetku, to je moc fajn holka. Anetka odcházela na gympl, tak si řekly, že už bff nebudou.

Šla jsem za Barčou a zeptala jsem se jí, jestli se mnou nechce být bff. A co odpověděla?! Že je to super nápad!

Není to dlouho, tak měsíc, ale už jí beru vážně a nedopustím, abych se zase někomu vtírala. 

Menší rada:
Když máte bff, važte si jí, protože né každá dává druhou šanci.