Můj děda většinu času v důchodu tráví na chalupě. Jednou k němu přišla cizí kočka. Dala jsem jí jméno Micka. Děda si ji na chalupě nechal. Po asi půl roce Micka porodila pět koťátek. Vždy, když jsem byla na chalupě, tak jsem si s nimi hrála. Dvě jsem dostala k narozeninám. Jmenovala se: Tygřinka (barevná) a Mourek (šedý, mourovaný). Po dvou letech se Mourek už nevrátil (když se toulal po lesích atd.).

Zatím k dědovi přišly další kočky a také měly koťátka. Moc se mi zalíbil zrzavý kocourek. Dala jsem mu jméno Zrzek. Rodiče svolili, že když se Mourek nevrátil, můžu mít doma Zrzka. S Tygřinkou se po pár dnech skamarádil, takže šlo vše hladce. Po asi půl roce mi taťka řekl, že když byl venčit Bena (našeho psa), našel Tygřinku mrtvou u silnice. Nejspíš ji srazilo auto. Tak jsme ji pohřbili.

Dva měsíce poté k nám přišlo úplně zbídačené koťátko. Odvezli jsme ho na veterinu. Tam ho prohlédli, dali mu nějaké prášky a jeli jsme domů. Nemělo kam jít, a tak jsme si ho nechali. Dala jsem mu jméno Mařenka. Mařenka o půl roku později porodila čtyři koťátka. Dvě týden po porodu umřela. Asi 14 dní po smrti těch dvou koťátek jsem se šla na zbylá koťátka podívat a zjistila jsem, že další kotě je mrtvé.

To čtvrté jsme po měsíci odvezli na veterinu a tam zjistili, že nejspíš všechna tři koťátka měla nějakou nemoc, ale Kari (tak se jmenovalo to čtvrté kotě) má šanci, že nemoc přežije. A přežila. Rostla jako z vody. Po asi třech měsících jsem byla u kamarádky a když jsem se vrátila, tak mi taťka řekl, že Kari přejelo auto. Po měsíci srazilo auto i Mařenku. A tak nám zbyl jen Zrzek.

Možná to zní, že se vytahuju, ale věřte mi, dodnes jsem se z toho nevzpamatovala. Ve dnech, kdy zemřely kočky, celé jsem je probrečela. Život není lehký. Doufám, že vy takové trable nemáte a že si se svým mazlíčkem užíváte krásné dny.