Alíkovina

Olympiáda pro školáky je i v českém jazyce

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Škola
Co se děje na Olympiádě v českém jazyce? Celodenní vysedávání a lavicích, neustálé diktáty a nuda? Ústřední kolo 39. ročníku Olympiády v českém jazyce se konalo od 21. do 27. 6. 2013 v chatové osadě mezi Blatenkou a Lažánkami v jižních Čechách.

(Ilustrační snímek), © MAFRA

Všichni, ať už z kategorie základních nebo středních škol, jsme byli rozděleni do čtyř pracovních skupin (zkráceně prsk) podle krajů, které reprezentujeme: Sever, Jihovýchod, Severozápad a Středozápad. Každý prsk měl svého vedoucího - prskavku.

O závěrečném umístění rozhodoval počet bodů za každý z pěti úkolů:

  • dvě slohové práce
  • dva úkoly týkající se gramatiky a
  • mluvní cvičení.

Některá témata nám dala docela zabrat, například to na první slohovou práci. Měli jsme se vcítit do role člověka, který našel na kraji silnice osobu v bezvědomí jak leží na kole, na dlaních má hnědé skvrny a v kapse lupu, kostku cukru, tři šroubky a elektrickou zkoušečku.

Největší problém měli všichni s elektrickou zkoušečkou - většina z nás totiž nevěděla co to je a porota nám to odmítala říct. A tak se stalo, že se v několika slohových pracích objevil popis "neznámého předmětu", který v některých případech vypouštěl kyselinu a v jiných byl zase nebezpečnou zbraní hromadného ničení. To jsme pak koukali, když nám jeden z porotců ukázal tu neškodnou krabičku.

Mluvní cvičení měla nejdříve starší kategorie, dostali téma "Co bych dělal/a, kdyby zítra začalo sněžit". To jim naše (mladší) kategorie opravdu záviděla - museli jsme totiž po tříminutové přípravě minutu mluvit na téma "Šumava včera a dnes". To bylo pak v chatkách klení a rozhovorů typu: "Můj bože, to jsem to zase jednou pořádně zvrzala!"

Druhá slohová práce dostala název: Jak jsem potkal V/vydru. Byli jsme totiž na výletě na Šumavě a šli jsme po Naučné stezce Karla Klostermanna podél řeky Vydry.

Po hodnocení každého z úkolů následovalo tzv. "vlídné slovo poroty", které však nebylo vždy vlídné. Šlo o komentář k úkolům a upozorňování na nejrůznější (většinou dost vtipné) chyby. Lhala bych, kdybych tvrdila, že nikdy neřekli nic z mých slohových prací.

Ve volnu, kterého jsme měli celý týden požehnaně, hráli někteří z nás na hřišti volejbal a jiní zase vymýšleli noviny nebo večerní program se scénkou, který musel mít každý prsk. Ostatní pracovali na soutěžních úkolech a nebo četli, čtenářů tu přece bylo víc než dost.

Po vyhlášení a rozdávání cen jsme všichni vzdychali nad úžasnou večeří připravenou formou švédského stolu a paní kuchařce jsme za její dílo řádně poděkovali.

Někteří si tu našli nové kamarády z různých koutů Česka a ti, kteří se neumístili na prvních deseti místech, nemuseli být zklamaní. Neexistovalo horší místo než jedenácté; o to se dělilo víc než dvacet soutěžících. A i přes to, že nám kromě prvního dne skoro pořád pršelo a byla na červen neobvyklá zima, myslím si, že si všichni ten óčéjácký týden užili.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!