První olympiády z matematiky začaly už na prvním stupni. Tam ale ještě o nic nešlo, nikomu se nechtělo s někým někam jezdit.

Nyní, na stupni druhém, jsem olympiádami úplně zavalena. Z češtiny, dějepisu, angličtiny, matematiky, zeměpisu. Koho by to bavilo. Vždy, když něco napíšu, se modlím, abych nepostoupila do okresního kola, ze kterého mám hrůzu.

U dějepisné olympiády mi to vyšlo, byla jsem na čtvrtém místě, takže první nepostupující. V den předávání vysvědčení jsem měla napsat olympiádu ze zeměpisu. Skládala se ze tří částí: praktická, s atlasem a všeobecné znalosti. Netušila jsem, co tam mám psát, mé znalosti do takových „olympijských“ mezí totiž nedosahují. Obdobně to dopadlo i mým spolužákům. Nejlepší z naší kategorie je od nás ze třídy a asi jako jediný nadaný na všechny předměty, hlavně na angličtinu a němčinu.

Hrůzu z okresních kol jsem získala loni v květnu, kdy mě a spolužáka z vedlejší třídy poslal pan učitel do Chrudimi, na zeměpisnou olympiádu. No ano, těšila jsem se, ale vím, že to byla velká chyba. Po úvodním zmatku jsem se konečně posadila do volné lavice.

První mi na lavici přistála písemka, ke které se mohl využívat atlas. Já si vytáhla ten, co mi dal pan učitel. A to teda bylo. Všichni na mě koukali a náš dozorčí mi sdělil, že pokud škola nemá peníze na nové atlasy, které se plně využívají k olympiádám, tak nemá čekat nějaký úspěch z řad jejich žáků. Byla to katastrofa. Hlavně, když došlo na otázku: na straně 76 - 77 najdi, co je špatně. Tady bylo jasné, že nemám šanci. Na výsledkové listině stálo mé jméno čtvrté od konce, spolužákovo řádek pod ním. Troufám si říct, že toto byla opravdu velkolepá školní ostuda.

Učitelé by se měli naučit poznat, kdy se jedná o žáka nadaného, jenž olympiádu zvládne levou zadní a kdy jen o žáka snaživého (ten je obvykle přesvědčuje, že na olympiádu nemá). To jsem prosím já.

Do školy nedokážu jít nepřipravená, proto mi na vysvědčení také vyšla jednička, ale určitě to neznamená, že mám nějaký talent. Prostě se jen učím a umím jen to, co jsme ve škole probírali. Víc po mně opravdu nechtějte…

Z tohoto článku by mělo vyplývat ponaučení hlavně pro učitele. Posílejte na olympiády jen ty, kteří na to opravdu mají. Vy si možná myslíte, že je fajn, když se jeden ulije ze školy, ale dopisování sešitů a písemek není opravdu žádná legrace.