Některým druhům vadí moc vlhka, dalším jeho přebytek, nedostatek světla, nepříznivé složení půdy či si potrpí jen na určitý druh opylujícího hmyzu nebo ke svému životu nutně potřebují speciální podhoubí.

Zatímco exotické orchideje můžeme obdivovat na výstavách, koupit si jejich květ v květinářství či pěstovat speciálně vyšlechtěné druhy doma, s druhy volně rostoucími v naší přírodě to nejde.

Proto opakovaně žasnu nejen nad tvary květů, ale i nad místy, kde v České republice orchideje (zatím) rostou. Ať už jsou to vlhké louky označované jako černavy či slatiny; prosluněné stráně s vápenitým podkladem nebo místa velmi nenápadná - okraje lesa, bývalé lomy. Kdysi to byl člověk, který svým hospodařením (pastevectví, pravidelné kosení luk), umožnil především horským loukám rozkvétat do pohádkové krásy.

Jenže pak stejný tvor (sám sebou označený jako Homo sapiens, čili člověk moudrý) začal svým konáním nejvzácnější poklady přírody vážně ohrožovat. Některé druhy rostlin a živočichů už vyhynuly nenávratně, jiné přežívají v chráněných územích – rezervacích.

Jak člověk (ne)vyzrál nad přírodou

Pohádkovou mluvou řečeno, člověk se začal chovat jako Otesánek. Chtěl sníst (přesněji řečeno využít) stále víc. Náročné obdělávání horských luk už lidem z různých důvodů nepřišlo dost dobré. Neudržované louky začaly zarůstat plevelnými rostlinami. Pak už bylo jen otázkou času, kdy vzácné rostliny zmizí.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

Smíšené lesy, v kterých rostlo pestré složení druhů stromů, se najednou zdály lidem nepraktické. Místo přirozených a velmi odolných porostů se začaly stále častěji objevovat monokultury.

Tedy lesy, v kterých převažuje pouze jeden druh dřeva, nejčastěji smrk. Poměrně rychle vyroste a už ho můžeme zpracovat… Tedy pokud se nepřižene vichřice a místo lesa nezanechá paseku.

Co s močálem, kde neroste nic dobrého k jídlu? Meliorovat, tedy vysušit! Na poli se kromě toho, co zemědělci zaseli, objevil polní plevel. Honem nějakou tu chemii, ať rychle (a pokud možno nenávratně) zmizí. Netrvalo dlouho a na seznamu mizejících rostlin se objevila dříve hojná chrpa modrá.

Z přírody začaly nejprve nenápadně a pak stále rychleji mizet desítky druhů rostlin a živočichů. Lidé si řekli, že by s tím měli něco dělat. Začali přehodnocovat své předchozí „moudré“ kroky. Mnohde už vědí, že v chráněných územích sebelepší technika nenahradí člověka s kosou a že pasoucí se koza či ovce dokáže trávník zkrátit na ideální výšku. Tak snad ještě není úplně pozdě!