Myslím si, že by ho měl zkusit každý, kdo má zájem o rozvíjení svého mozečku, nebo má zdravotní problémy (např. časté bolení hlavy). Mně osobně to velmi pomohlo: rok jsem chodila po doktorech, různých vyšetřeních atd. Nikdo mi nemohl pomoci, protože nevěděl jak, a já kvůli tomu málem opakovala ročník. Maminka mi řekla, že to mám z nudy a že musím něco dělat. Začala jsem tedy běhat orienťák - nejdříve z povinnosti, ale později se ukázalo, že jsem i velmi talentovaná a teď je to můj koníček.
Orientační běh je založen na mrštnosti a inteligenci člověka. Je velmi důležité být mrštný, rychlý, obratný, bystrý, jednoduše dokázat se co nejrychleji pohybovat po lese. Na druhou stranu bez trošky vrozené orientace to nepůjde. Kromě toho, že se musíte umět pohybovat v lese, musíte také hledat kontrolní body (tzv. kontroly), které jsou vyznačené na velmi podrobné mapě. Tuto mapu (se kterou by se měl každý seznámit ještě před tím, než sám vkročí do lesa) obdrží každý na startu. Pak se snaží co nejrychleji oběhnout (případně obejít) všechny kontroly.
Výhod oproti běhání na dráze je mnoho. Kdykoliv během závodu se můžete zastavit bez toho, aby se na vás někdo díval jako na moulu, který nic nevydží. Běháte na měkčím podkladu, takže šetříte kolena a kotníky. Když jsou parná léta, tak běháte ve stínu stromů. A poslední (už zmiňovaná) výhoda - nezáleží pouze na vaší fyzické kondici. Tento sport mi také velmi pomohl při hledání nových přátel - v našem oddíle je totiž spousta mých vrstevníků a velmi rychle jsme se spřátelili.
Orientační běh má kolébku v Norsku
Dnes se orientačnímu běhu věnuje okolo 1 milionu lidí na celém světě. V 67 státech je registrováno přes 350 000 závodníků ve více než 4 000 klubech. Doménou je především Evropa, mimo ní je nejrozšířenější v USA, Kanadě, Austrálii a v Japonsku. V současnosti se snaží výrazněji prosadit v Číně - především na vysokých školách. Sport se snaží zařadit mezi olympijské disciplíny v pěším i lyžařském OB. Více informací najdete v internetové encyklopedii Wikipedie |