Bydlím v Košicích na Slovensku. V našem městě máme útulek. Nejprve jsem nevěděla, jak vypadá útulek. Zjistila jsem to, když jsem se přihlásila na psí kroužek. S ním jsme měli jít do košického útulku. 

Byla to malá stavba a okolo ní byli psi - bylo to neskutečné. Já jsem totiž milovala psy. Hned nám představili hodně psů. Jeden se jmenoval Keksík. Byl hodně tlustý, ale nebyl vůbec pomalý. Byl kamarádský, rád se mazlil. A byl hodně komický. V tlamičce nosil pískací hračku a pískal s ní. 

Ostatní měli různá jména, už si je ani nepamatuju. Potom nám dali psy, abychom je vyvenčili. Dostala jsem psa jménem Veve. Byla hodně inteligentní a kamarádská. Byl to středně veliký oříšek s hnědou srstí a na tváři měl žlutou masku. Po krátké procházce jsme psy měli vycvičit. S Veve to byla hračka. Sedni se naučila rychle. Lehni bylo lehké. Popros též. Vrátili jsme se z vycházky a dali nám nového psa. 

Já jsem měla Orlyho. Byl aktivní, skákal a kousal, též kradl pamlsky. Byl to malinký darebák. Byl celý černý s dlouhou srstí. Nebylo lehké ho vycvičit. Pomalu jsme zvládli sedni, též popros. Lehni mu nešlo. 

Poté jsem dostala nového psa. Byla to Julie. Byla hezká s krátkou srstí, tricolor. Byla poslušná. Lehce jsem ji naučila sedni, pak lehni a nakonec popros. Na řadě byl poslední pes.

Já sem měla Danku. Byla hodná, pomalá a mohutná. Srst dlouhá, černá na hrudi bílý flek.

Potom byl výcvik. Já jsem měla Spirita. Byl to malinký huňatý pes. Naučila jsem ho popros a lehni. Potom jsem šla domů. Byl to krásný den a od té doby miluji útulky.