Zazvonil budík, a proto Jiří musel vstát. Vstávalo se mu dost ztěžka, jelikož celé prázdniny vstával relativně brzo. Jakmile vstal, tak si šel udělat veškeré ranní povinnosti a šel do školy.
Cesta naštěstí byla příznivá, protože bylo polojasno a teplota dosahovala nadprůměrných výšek. Po příchodu do školy, se šel přezout a pak se přemístil do třídy. Před tím, než začala hodina, tak si opakoval učivo do matematiky, jelikož první hodinu měl být právě tento předmět. Jaké ale bylo překvapení, když místo pana učitele Červinky, přišel do třídy pan učitel Fiala. Po té, co pedagog zapsal chybějící žáky, tak celé třídě oznámil, že supluje, jelikož lektor matematiky se nedostavil. Dále řekl, že důvody nezmínil, jelikož mu jsou neznámé stejně jako jeho kolegům i panu řediteli a jeho zástupci. A hodina mohla začít.
Kantor Fiala nebyl zrovna v náladě, poněvadž bylo špatně napsané datum a služba dle jeho názoru nesplnila svoje povinnosti, a tak hned rozdal písemné práce za pomocí školáků jménem Mojmír a Honza. Davidovi se to ale nelíbilo, a tak vyjádřil svůj názor, který podal naprosto nezaobaleně a navíc přitom suplenta oslovil křestním jménem. Pan učitel Fiala se tak rozzuřil, že svým křikem „odhodil“ žáky sedící v prvních lavicích, čímž jim způsobil lehké zranění jako pohmožděniny a pár boulí. To ale nebylo to nejhorší, protože tento Davidův čin také způsobil změnu počasí. Už nebylo polojasno, ale z nebe padali ohnivé koule doprovázené vichřicemi.
Sotvaže se Jiří vzpamatoval, utekl ze třídy a šel pohromu oznámit panu zástupci řediteli. Pan zástupce ředitele Chlubna věděl, že něco nehraje, protože si všiml, že počasí se náramně „vylepšilo“. Po té, co se Jiří uklidnil, tak mu řekl, že jediná osoba, která může tuto katastrofu zažehnat, je paní učitelka Kseničová, jelikož je ze všech pedagogů na škole nejstarší. Což znamená, že je i nejmoudřejší a má mnoho zkušeností. Jiří už chtěl pádit do kabinetu paní učitelky Kseničové, ale byl zastaven výkřikem pana učitele Chlubny, který zněl takto: „Tady se neběhá!“ řekl zvýšeným hlasem pedagog Chlubna. Jiřího též zastavil proto, aby mu oznámil, že kantorka Kseničová není v budově, ale je nemocná, a proto je ve svém domě. Jiří tedy potom, co mu lektor Chlubna řekl, kde bydlí, šel navštívit paní učitelku Kseničovou.
Jiřímu bylo řečeno, že paní učitelka Kseničová bydlí v Příměticích, což je pekelně daleko, ale nebylo co naplat, a tak se vydal na cestu. Musel běžet a uskakovat, protože na zem už začali padat malé meteory kombinované s ohnivými sprškami. S přibližující se vzdáleností k paní učitelce Kseničové se počasí pořád zhoršovalo. Jakmile dorazil do Přímětic, tak se zeptal lidí, kde kantora Kseničová bydlí. Po pěti minutách tuto informaci získal. Dozvěděl se, že paní učitelka Kseničová bydlí v ulici Dlouhá poblíž Základní školy Prokopa Diviše a Mateřské školy Přímětice. Číslo popisné se dozvěděl také, a tak hned sprintoval k jejímu obydlí.
Jako na potvoru bydlela v nejvyšším poschodí paneláku, ve kterém žila. Po té, co byl v nejvyšším poschodí, tak zazvonil na zvonek jejího bytu. Dveře se po malé chvilce otevřeli, a tak Jiří mohl do jejího bytu vstoupit a hned jí všechno vyklopil. Paní učitelka řekla, že pomůže jen tomu, kdo má čisté svědomí. Jiří se hned zastyděl, poněvadž věděl, že před vánočními prázdninami získal z písemky z účetnictví trojku jenom proto, že podváděl. Také ale věděl, že pokud se nepřizná, učitelka tento problém nevyřeší a všichni zemřou. Jiří se tedy přiznal. Paní učitelka Kseničová Jiřímu řekla, že je velmi statečný, že se přiznal a pětku mu nedá, jelikož měl tu odvahu se přiznat, což má málokterý žák. Jiří si v duchu oddech. Pedagog Kseničová Jiřímu řekla, že způsob, jak tento problém vyřešit je omluvit se panu učitelovi Fialovi. Omluvit se mu však musí ta osoba, která ho naštvala.
Jiří lektorce Kseničové poděkoval a šel do školy. Jakmile byl venku, uviděl Jakuba, který ho spravil o situaci ve škole a o tom, kolik mají ještě času do konce světa. Jiří se od něj dozvěděl, že všichni žáci i učitelé kromě pana učitele Fialy, jsou ve sklepě naší školy a pan učitel Fiala je v ředitelně. Též se dozvěděl, že do konce světa zbývá pouze jedna hodina. Jiří s Jakubem do své školy běžely maximální rychlostí. Protože to jsou ale zkušení běžci, tak na začátku spěchali pomalu a v půlce přidávali na tempu. Posledních dvě stě metrů začali sprintovat. Konečně se dostali do školy. Jiří s Jakubem šli do sklepa vyhledat Davida. Sklep byl ale zavřený, a proto Jakub musel dveře vyrazit. Jakmile je ale vyrazil, dostal přímý zásah od Jiřího Oswalda, jelikož si myslel, že jde o pana učitele Fialu. Jakub utrpěl těžký otřes mozku, který ho dostal do bezvědomí. Jiří Oswald tohoto činu začal litovat. Jiří ho ale přerušil s tím, že nejdůležitější je, aby mu řekl, kde je David, protože on je jediná osoba, která může zachránit svět. Jiří Oswald Jiřímu Davida přivolal. Jakmile ho Jiří uviděl, řekl mu, co udělat, aby byl svět spasen. Po této větě Jiří s Davidem rychle spěchali do ředitelny, aby se David mohl omluvit.
Jakmile byli před ředitelnou, tak David vyrazil dveře, poklekl před pedagoga Fialu a začal se omlouvat. Poté, co se omluvil, tak pan učitel Fiala řekl, že omluvu přijímá. V tu ránu bylo všechno stejné jako na začátku hodiny matematiky. Už nebyla apokalypsa, ale příjemné polojasno s pěknou teplotou. David si v duchu slíbil, že už nikdy nebude zlobit, provokovat učitele, nedávat pozor - prostě nebude dělat cokoliv, co by mohlo učitele ani jiné lidi naštvat.
