O kousek dál sedí skupinka holek, se kterými jsem dříve kamarádila. Bohužel mě začaly ignorovat a ošklivě mě pomlouvat. Přeju si, ať už s nimi nemusím příští rok trčet v jedné třídě.

Najednou učitelka oznámí, že jsou výsledky. Všichni se hrneme k počítači. Okamžitě nás zažene a volá si nás po skupinkách. Bože, jsem hrozně nervózní. Pak zavolá na naší skupinu. S pár spolužáky jdeme k monitoru. Zůstanu na něj zírat. Je tam, na prvním místě, můj kód. Několikrát si to ověřím a pak začnu radostí skákat. Nechci tady vřískat, ale jsem hrozně šťastná. O to víc, když se dozvím, že ty holky, které nesnáším, se nedostaly. Všichni, co byli neúspěšní, spustí slzavé údolí nebo začnou vztekle bušit do lavic. Druhý den už zase zaujatě mluví o tom, že základka je vlastně mnohem lepší než gympl, že na něj vlastně nikdy nechtěli.

A teď už o gymnáziu. Z třídy nás šlo jedenáct, takže strach z toho, že nebudu nikoho znát jsem opravdu neměla. Sezení bylo domluvené, moje spolusedící je z naší třídy a známe se už docela dlouho. První den jdu do školy hodně natěšená.

Je to krásná stará budova, která je ovšem vevnitř moderní. Před školou se sejdeme s Betty (moje spolusedící) a jdeme dovnitř. Potkáme ještě další holku od nás a jdeme společně. Třídu nejdřív nemůžeme najít a okolo nás se pohybují lidé o tři hlavy vyšší. Nakonec nám pomůžou nějací kluci z 8.O. Ano, to je maturitní ročník osmiletého gymnázia. O = osmileté.

Přišli jsme do třídy a byli jsme okouzleni. Výhled absolutně nádherný, zadní stěna třídy namalovaná jako akvárium. Přivítala nás třídní, rozdala nám nějaké papíry a domluvili jsme se ohledně adaptačního kurzu, který trval tři dny. Potom měl v aule proslov ředitel a pustili nás domů.

Adaptační kurz byl super, opravdu jsme se líp poznali. Lidi jsou tam úplně o něčem jiném, než na základce. Čtou jiné knížky, mají jiný humor. A já mezi ně konečně zapadám. Protože tady jsou taky lidé, kteří čtou složitou literaturu a když mám referát, nekoukají se na mě zle, protože čtu detektivku pro dospělé.

Myslím ale, že gympl je jen pro ty, co jsou opravdu typ na to se hodně učit. Učení je tam opravdu hodně, je to něco úplně jiného. Jestli jste se nedostali, nezoufejte, protože byste tam byli nešťastní. Přijímačky jsou proto, aby tam šli lidé, kteří to psychicky zvládnou a nebudou se tam hroutit, takže věřte, že je pro vás lepší základka.

Ovšem nemusíte kvůli tomu hned mít nenávistné komentáře ohledně gymnázií. A ještě jeden vzkaz: Nesuďte osmileté gymnázia, když na ně nechodíte.