Alíkovina

Osud

vydáno  •  Volba povolání
Věřím na osud. Věřím, že nám určuje život. Myslím si, že to nejsou náhody, ani naše rozhodnutí, co o nás rozhoduje ještě před narozením. Vede nás to dál a dál životem.

Film "105" vypráví o osudech dětí z Lidic. V dokumentu se objevují hrané scény, ve kterých vystupuje Andrej Snovák (na snímku) ze ZUŠ v Kladně., © Archiv autorů filmu

Některé osudy jsou veselé, jiné smutné, tragické, ale i komické. Osud je něco jako karma. Co uděláš, to se ti vrátí. Osud vám určuje životní cestu, jestli se dáte na dobrou věc, nebo jestli už jako děti začnete krást. Malou roli v tom také hrají rodiče, ano, ale i oni jsou vedeni osudem. Žádný život není stejný, všechny se v něčem liší. Třeba i v maličkostech. Osud vám často pomůže v různých situacích, jindy se rozhodne nechat nás zvyknout si na důsledky činů.

Jako malá jsem vyrůstala mezi klukama, trochu to ovlivnilo moje chování. Ve škole jsem bývala hodná, slušná, klidná, ale i bázlivá. Zažila jsem zklamání i radosti, jako všichni. Ve třetí třídě se mi začali střídavě posmívat a vyptávat se na mě. Občas, chvilkově, jsem dokonce byla oblíbená. To když jsem chvilku vydávala časopis. Měla jsem tvůrčího ducha a snažila jsem se zapojit. Také některé soutěže, které jsem dělala, měly úspěch.

Ovšem více času jsem trávila u okna, koukající ven s rudýma očima a slzami na tváři. Trpěla jsem. Často jsem si stěžovala doma. Byla jsem naivní. Věřila jsem, když se mi holky omlouvaly. V té době jsem uměla lehce odpouštět.

Pak jsem přešla na 2. stupeň. Do nové školy. Nová škola. Nová pravidla. Noví spolužáci. A hromada dalších věcí. Asi půl roku, jsem byla dokonale oblíbená. Pomáhala jsem, dávala jsem opsat úkoly. A hlavně byla jsem „maskot“ třídy. Pak jsem se zastala mojí kamarádky a klesla jsem úplně dolů. V 7. třídě jsme se hádaly a ona se dala k ostatním. Sama proti všem jsem byla a stále jsem.

Ale nevadí mi to. V 8. třídě jsem začala chodit do družinky pomáhat jedné učitelce, kterou jsem si velmi oblíbila. Ona mi radila, pomáhala a dovolila mi, abych i já pomáhala a učila se pracovat s dětmi. Velmi mi to pomohlo.

Šikana ze mě udělala dítě s nízkým sebevědomím, ale velkým cílem. Pomáhat dětem, které to potřebují.

Chci být učitelka. Ale už teď dál pracuji s dětmi, když se někomu smějí nebo se s ním nebaví, snažím se pomoct. Radím kamarádkám, co dělat v případech, kdy se jim nedaří, mají náladu v háji a podobně. Díky osudu jsem našla směr mého života. Osud není vždy jen hrozný, ale umí být i skvělý.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (1)

Příspěvek z 20. února 2015 ve 20:25.
Tereza136 v něm napsala:

Osud

Na osud sice věřím ale věřím také že ho můžeme dosti ovlivnit, každý může určit jak se bude chovat, myslím že pro každého existuje třeba více možných cest - osudů a je jen na daném člověku kterou z těchto cest si zvolí :) jinak pěkný článek :)