Před pár týdny byli přijímačky už opravdové a náhodou jsme je psali ve stejné místnosti. Sedl si o jednu řadu vpravo, ale ve stejné úrovni, jako jsem seděla já. Sedl si tak, protože nikde jinde místo už skoro nebylo. Ani jsme se nepozdravili, ale občas na sebe koukli. Po testu z matematiky jsme se poprvé bavili. Mluvili jsme jen, jaké máme pocity z testu. Odešli jsme spolu vysmátí na chodbu a nezapomenu na výraz jeho kamaráda a na výrazy mých kamarádek, které tam už na mě čekali. 

Byl to takový výraz, co to má znamenat!? Po češtině jsme se už nebavili a odešel z místnosti ještě o něco dřív než já. To odpoledne jsem se dokopala k tomu, abych mu poslala žádost na facebooku. Psali jsme si večer ještě různě o přijímačkách a tak, už si to moc nepamatuju. Pak ještě jednou těsně před výsledky jsme si psali a dokonce po mě chtěl telefonní číslo.

Nějak víc jsme si začali psát těsně potom, co jsme zjistili, že jsme oba přijatí na stejnou školu. Oba dva jsme už odevzdali zápisový lístek a od září tam nastoupíme a už jsme dokonce i domluvení, že budeme spolu chodit na obědy. Uvidíme se až 22.6. na burze učebnic, což jsme se domluvili, že se musíme potkat a pak že i nějaký ten den spolu strávíme o prázdninách.

Těším se a nemůžu se dočkat, až se s ním uvidím a budeme si povídat i mimo sociální síť.